Jak jsme stanovali v Norsku, dobrodružné vyprávění den po dni - 1.část

Vyrážíme v 15h směrem na sever, podle mapy má cesta z Brna až do dánského přístavu Hirthals, který je naším mezibodem, trvat necelých 13 hodin. Naším cílem je jeden ze skandinávských států, známý svými přírodními scenériemi, kde převažují fjordy, ledovce a zelená příroda - Norsko.

Měli jsme kolem 10 hodin rezervu, kterou jsme využili na spánek na odpočívadle v Německu, malé přestávky na cestě a nechtěné zácpy v Německu (ztratili jsme asi 1 hod. času). V Dánsku jsme museli být v čas, protože jsme měli rezervovaný lístek na trajekt do norského přístavu Kristiansand. Jednosměrný lístek na trajekt jsem kupovala asi 30 dní před naším odjezdem za 90 euro (lístek pro dva + auto).

Nalodění na trajekt

Po projetí Českou republikou, Německem a Dánskem jsme konečně byli v naší první cílové stanici. Cesta byla docela vyčerpávající a při jízdě jsme se střídali v řízení. Při příjezdu do Hirthals jsme nejdřív zajeli k moři a pak nás cedule nasměrovaly k trajektu, kde už ve frontě stálo několik aut. Na pokladně jsme ukázali vytisknutý papír s naší rezervací. Slečna si nás našla v počítači a řekla, do jaké řady se máme zařadit.

Ve frontě jsme čekali asi půl hodiny a pak se konečně začalo naloďovat na trajekt. Při nájezdu nás nasměrovali, kde máte zaparkovat. Auta byla docela blízko sebe, aby se jich tam vešlo co nejvíc. Vystoupili jsme a šli si sednout do místnosti se sedadly.

Plavba trvala 2 hodiny. Trajekt se s námi kvůli velkým vlnám trochu houpal, takže můj žaludek protestoval. Naštěstí mi to nedal viditelně najevo:).

První noc zakončená koupáním v jezeře

Konečně jsme byli v Norsku. Vyjeli jsme z trajektu a následovali ostatní auta na místo, kde už stál celník a kontroloval projíždějící. Většinu nechal bez mrknutí oka projet. Nás si na chvíli zastavil a ptal se na důvod návštěvy a kam máme namířeno. Po uspokojivých odpovědích nás nechal jet dál.

Bylo už kolem 20 h večer. Vyjeli jsme z Kristiansandu po silnici směr na Mandal a začali hledat místečko pro náš stan. Po sjezdu z hlavní cesty a půlhodinové jízdy malými cestičkami, jsme našli plácek v blízkosti jezera přímo pro nás. Stmívat se začalo až v 23 hod, ale nám to vůbec nevadilo. Než jsme se porozhlídli po okolí, postavili stan, dojedli bábovku z domu a o půlnoci se vykoupali v místním jezírku, byla už tma. Voda byla překvapivě teplá a úplně čistá. Viděli jsme, jak tady předtím řádila místní mládež, tak jsme ji také chtěli zkusit. Venku byla teplota kolem 23 °C.

Relax na pláži a zažití typického norského počasí u majáku Lindesnes

Dopoledne vyrážíme směr Mandal, malebné městečko s hodně plážemi na jižním pobřeží Norska. Naše první cesta vedla na informace, kde jsme si vzali prospekty a zjistili, kde se nachází nejdelší pláž. U moře jsme strávili asi 3 hodiny. Voda byla docela studená, ale dost lidí se koupalo. Kolem lítali rackové.

Po načerpání dostatku mořského vzduchu a slunečních paprsků jsme jeli na nejjižnější bod Norska - Lindesnes. K samotnému majáku se dalo dojít pouze po zaplacení vstupného 50 NOK/osoba, ale pak jste měli přístup do celého areálu, kde se promítal film. Bylo tady i malé muzeum. Moc lidí tu ale nebylo. Prošli jsme si okolí majáku, chvílemi docela poprchávalo. Takže takové typické pochmurné norské počasí. Po ukončení prohlídky jsme opět vyjeli na cestu po silnici směr Stavanger. Bylo už docela pozdě, tak jsme hledali místo na spaní.

Nakonec se nám to podařilo docela rychle a stanovali jsme blízko městečka Lyndal, někde na vedlejší cestě u řeky. K večeři jsme si uvařili polívku do hrnečku, rýži a zavařené maso z domu.

Hurá na Preikestolen

Ráno se probudíme, uděláme si snídani a v 11 hod. jedeme směr Preikestolen neboli Kazatelna (plochá skála, která ční přibližně 597 m nad fjordem). Původně jsme se chtěli stavit i ve Stavangeru, ale nakonec jsme toto město oželeli a místo toho jsme jeli rovnou na trajekt do Oanes (trajekt Oanes - Lauvik, cena 92 NOK - auto, 2 osoby) a pak přímo na Preikestolen. Cesta trajektem byla krátká, trvala přibližně 10 min. Místní trajekty si rezervovat nemusíte.

Dojeli jsme k prvnímu parkovišti a tam stála cedule, že je obsazené, proto jsme sjeli trochu níž a zaparkovali u cesty, kde se nic neplatilo a kde už stálo tak 15 aut. Potom jsme zjistili, že ještě jedno placené parkoviště bylo úplně nahoře, kde byly i různé stánky se suvenýry. Do batohu jsme si zabalili pití a pár sladkostí. Podle průvodce měla cesta trvat 2 hodiny, docela to odhadli. Protože se lezlo hodně po kamenech, bylo zapotřebí mít dobrou pevnou a neklouzavou obuv, žádné sandály. Jinak počasí bylo výborné, teplo a svítilo sluníčko.

Stezku na Preikestolen určitě poznáte, bylo zde hodně turistů, takže jsme šli za davem. Směr určovali i kameny, na kterých bylo červeně namalováno velké písmeno T. Po cestě bylo jedno jezírko a plno motivů na focení. Na výstup se odvážili jak starší, tak i malé děti, dokonce pár lidí mělo i psy, takže cesta nebyla zas tak náročná. Konečně jsme vystoupili na vrchol skalní stěny, výhled byl úžasný. Udělali jsme pár fotek, dali si malou svačinku a šli pomalu zase zpátky. Po cestě jsme potkávali plno národností, narazili jsme i na pár Čechů. Po návratu z Preikestolenu jsme jeli dál podle našeho plánu.

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.