Cestopis Norsko

Aktivní dovolená pod stanem v Norsku - 2. část

Lenka Mikešová|22. 10. 2017|

Po sestupu z Preikestolenu jsme zamířili dál na sever k městečku Lysefjord. Zastavili jsme se tady u informací a kochali se krásným výhledem na fjord. V suvenýrech jsme si koupili naši první magnetu - soba.

Pokračovali jsme dál směr Hjelmeland, kde byl trajekt. Protože už bylo 21 h, odbočili jsme z hlavní trasy na boční cestičku, která vedla někam nahoru a asi po 5 min jsme našli pěkný plácek na stan. Uvařili jsme si jen něco malého a postavili stan. Místečko bylo klidné, nikde nebylo ani živáčka. Protože jsme neměli v plánu nocovat v kempech, vzali jsme si s sebou víc vody na umyvání i vaření. Voda nám ale brzo došla. Tak jsme museli improvizovat a nabrali jsme si vodu z jezera, kolem kterého jsme přes den jeli. Tentokrát jsme se v jezeře nevykoupali. Chtěli jsme, ale voda byla krapet studená a za nachlazení nám koupel nestála.

Pokud by vám nevyhovovalo se koupat v řekách a jezerech, tak jsem se na různých webech dočetla, že se můžete vysprchovat v kempech, i když zde nejste ubytovaní. Za sprchu zaplatíte od 10-15 NOK. Já jsem to jednou také chtěla zkusit a byla jsem odmítnuta s tím, že se v kempu musím ubytovat. Takže si myslím, že jsem zrovna narazila na špatný kemp:)


Vodopádový den a stanování na kopečku u řeky

Konečně ráno. Čeká nás tříhodinová cesta směrem na městečko Odda. Přejeli jsme přes fjord trajektem z Hjelmelandu - Nesvik (89 NOK). Před Oddou jsme se zastavili u mohutně hučícího vodopádu u silnice a potom pokračovali dál do Eidfjordu. Toto město bylo výchozí bod pro vodopád Voringsfossen a také na náhorní plošinu Hardangerviddu. Zastavili jsme na neplaceném parkovišti pár kilometrů od Eidfjordu, kam nás naváděla cedule a šli asi tak 20 min k vyhlídce na vodopád. No moc nás neuchvátil. Možná proto, že jsme nebyli až nahoře na stezce u hotelu, kam doporučoval jít průvodce a kde je výhled na vodopád nejlíp fotogenický.

Pak jsme se zastavili v Hardangerviddském National Centrum, které bylo po cestě. Koupili jsme si mapu náhorní plošiny za 153 NOK. Plánovali jsme jednodenní výlet na plošinu (asi na 6 hodin). Už se opět blížil večer. Po cestě jsme míjeli spoustu kempů, ale my si hledali vlastní místečko pro přespání. Dočkali jsme se. Narazili jsme na úchvatný plácek u řeky. Auto jsme bohužel museli nechat nahoře u cesty a po kamenech jsme sešli dolů k řece. Vzali s sebou stan a další věci. Stan byl postavený za chvilku a teprve v 22 hod. jsme si vařili večeři (nudle s mákem). Usnuli jsme rychle.


Jednodenní výlet bahnitou a kamenitou stezkou přes Hardangerviddskou náhorní plošinu

Protože náš plán byl náhorní plošina Hardangervidda, vyrazili jsme oproti ostatním dnům docela brzo (v 11 hodin). Podle mapy jsme našli odbočku za Hardangerviddským Natinal Centrem na malou cestu, která nás vedla několika serpentinami až nahoru. Na začátku stoupání si před auto lehly ovce, tak jsme museli chvíli počkat, než se jim zachtělo uhnout na stranu. Zastavili jsme na prvním parkovišti, které bylo v dohledu a na boku se vyjímal hučící vodopád. Vzali jsme si batohy a vyrazili. Kousek dál nahoru bylo ještě jedno parkoviště, samozřejmě neplacené a pak asi tak půl hodiny ještě nahoru bylo další. My jsme ale měli naplánovanou túru od parkoviště, kde jsme zastavili.

Naším cílem byla chatka Viseli, případně Hedlo. K té jsme se nakonec nedostali, protože jsme sešli z vyznačené cesty a museli se brodit malými bažinami. Terén byl náročnější a ušli jsme ho za delší časový úsek. V botách jsme naštěstí mokro neměli, dobře jsme je naimpregnovali:).

Udělali jsme si zastávku i u vodopádu Valursfossen, moc pěkný. Obloha byla zatažená, ale nepršelo a na túru ideální počasí. Asi po 6 hodinách jsme se ocitli opět na parkovišti. Nikde jsme se neztratili. Potkali jsme tak 3 skupinky lidí, kteří šli podobným směrem jako my. Mobil ukazoval nějak 19 hodin a my byli docela unaveni. Nechtěli jsme strávit čas hledáním noclehu, proto jsme se rozhodli přenocovat na parkovišti, kde bylo vzadu dostatek místa pro stan. V pozadí hučel vodopád, takže výhled ze stanu byl dokonalý. Na parkovišti nikdo nebyl, tak jsme měli i soukromí. V klidu jsme si uvařili večeři a ještě odpočívali. Nabrali jsme si do zásoby vodu z řeky, umyli se a kolem půlnoci šli spát.

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.

  
  
Lenka Mikešová
Ahoj, jmenuji se Lenka
a jsem nadšená amatérská cestovatelka

Ráda cestuji bez cestovek, na vlastní pěst. Je to levnější, zábavnější a plné zážitků. Za začátku jsem cestovala pouze po Evropě, navštivila jsem některé severské a jižní země. Potom jsem objevila kouzlo Thajska a cestování tak dostalo úplně jiný rozměr.

Zpět

Partneři

Digimadi
Digitální kancelář
Festival
digitálních nomádů
NaNomádskéStezce.cz
Nomádka Hanka Šormová