Splnit si svůj sen není nemožné. Všechno jde, když se chce, tvrdí Lenka Gazdová.

Lenča Gazdová většinu svého života pracovala jako návrhářka kuchyní. Ale v 33 padlo její velké rozhodnutí, že si konečně splní sen o dlouhodobějším a pomalém cestování. Před pár měsíci Lenča vyrazila na cestu. Prozradíme, že zakotvila v Asii, ale kde přesně a jak svou cestu financuje, si musíte přečíst sami v následujícím rozhovoru. Vystudovanou knihovnici můžete sledovat na jejím blogu Na cestách za sny.

Leni, pokud dobře vím, tak se nacházíš někde v Asii. Prozraď, kolikátým měsícem už jsi na cestě a kam jsi zrovna zavítala.

Mám za sebou čtyři měsíce a kousek. Aktuálně jsem v Malajsii na Perhentian islands, menší ostrov Kecil. Nádherné místo s průzračným mořem, bílým pískem, bez silnic, aut, masové turistiky, slabým internetovým spojením a s výpadky elektřiny. Prostě pro mě dokonalý relax a ráj na zemi. Mimochodem, ostrovy jsou i vyhlášenou destinací pro potápění a šnorchlování.

Prozradím na tebe, že nejsi freelancer ani přímo digitální nomádka, čím tedy sponzoruješ delší cestování?

Měla jsem štěstí, že jsem narazila přes léto na dobrou práci. Nadřela jsem se, ale dost jsem také našetřila. Taky jsem v té době už věděla, že mám před sebou dlouhou cestu a odpustila jsem si všechno, co nebylo nezbytně nutné. Víceméně jsem se omezila jen na nákupy jídla. Po cestě se snažím využívat workaway – práci za ubytování a stravu. A někdy prostě jen přijedu na místo a zeptám se na práci místních. Takto už jsem získala pár zajímavých nabídek, které se chystám v dohledné době využít.

Máš nějaký humorný či poučný zážitek z jakékoliv práce? Dělala jsi něco pro tebe neobvyklého?

Humorných by se našla spousta, ale já bych ráda vypíchla ten poučný. Šest dní jsem sbírala odpadky na pláži. Když jsem odjížděla, ještě nebylo zdaleka hotovo. Už předtím jsem věděla, že zamoření planety plastem je obrovské, ale když tomu člověk stojí tváří v tvář, je to jako dostat facku. Přála bych si, aby si tohle vyzkoušel a uvědomil každý z nás.

A neobvyklého? Ani bych neřekla, nebála a neštítila jsem se nikdy žádné práce, takže mi nic nepřišlo nějak neobvyklé. I když přehrabávání smradlavých odpadků asi není úplně obvyklá činnost, kterou bych běžně dělala.

Ty jsi měla běžnou práci v České republice. Co tě vedlo k tomu, že jsi teplé místečko vyměnila za nejistoty a ještě někde daleko od všech známých?

Já už jsem běžnou práci opustila skoro tři roky zpátky. Měla jsem hezkou práci, navrhovala jsem a prodávala kuchyně. Po deseti letech to ale bylo, i když jsem měnila firmy a prostředí, trochu ubíjející a stereotypní. Navíc mi strašně chyběla zpětná vazba od klientů. Dostavily se pocity frustrace, vyhoření a deprese. Měla jsem pocit, že nežiji, ale pouze přežívám. Asi to na mě už bylo hodně znát, protože z poslední práce mě vyhodili v poslední den zkušebky. Zpětně to beru jako zásah osudu, že to tak mělo být a jsem vděčná za to, že se tak stalo. Od té doby jsem dělala jen sezónní práce a brigády a mezitím cestovala. Zjistila jsem, že sehnat u nás práci není žádný velký problém, obzvlášť ne v Praze. Ten proces byl tedy celkem pozvolný a nebyl to takový šok. Odloučení od rodiny a kamarádů je horší, ale naštěstí žijeme v době internetu a jsme ve spojení.

Proč vyhrála zrovna Asie a co už jsi stihla za svou cestu navštívit?

Asie byla můj sen už několik let. Pak jsem se sem jednou podívala na dva měsíce, podruhé na měsíc a strašně moc jsem si to tady zamilovala. Když jsem se loni vrátila po měsíci z Thajska, bylo jasné, že se zase do Asie vrátím. Asi tak dva měsíce po návratu mi poprvé bliknul nápad na delší cestu. No a tak jsem tady.

Zatím jsem stihla Malajsii, Myanmar a Thajsko. Myanmar mě lehce zklamal, asi jsem měla trochu moc růžové brýle před cestou. Byla to vlastně moje vysněná destinace, kvůli které jsem celou tuhle cestu podnikla. Naopak mě příjemně překvapila a nadchla Malajsie. Už jsem se naučila, že nemít velká očekávání je mnohdy lepší.

Které z míst ti zatím nejvíce učarovalo? A proč?

Ze všech zemí mám pořád nejoblíbenější Thajsko. I tady se pořád dají najít místa, která jsou vcelku nedotčená turistickým ruchem a kde je pohoda a to „pravé“ Thajsko. Své asi dělá i to, že se většinou všude seznámím s místními, kteří mě pozvou ať s nimi povečeřím, popiju atd. Spousta lidí o Thajcích neřekne nic moc dobrého, ale pro mě jsou to příjemní, usměvaví lidi, kteří si z něčeho nedělají hlavu, jsou přátelští, otevření, nápomocní a nezkazí žádnou srandu. Navíc jídlo a příroda dělají z Thajska právem top destinaci.

Z tvých webových stránek jsem vyčetla, že cestuješ převážně sama. Jsi holka, takže ti položím klasickou otázku. Nebála ses, že se ti může něco stát? Vyzkoušela jsi i stopování?

Vůbec. Abych řekla pravdu, občas se bojím víc v noci v Praze, než kdekoliv v Asii. Stopování jsem nezkoušela, ale v Thajsku jsem párkrát spala venku. Dvakrát s kamarádem, díky čemuž jsem zjistila, že je to úplně v pohodě a pak už jsem se toho nebála ani sama. Občas se mi stalo, že mi při delších přesunech nenavazovaly spoje a zůstala jsem někde viset. Shánět ubytování někde o půlnoci, často i s vybitým telefonem, jde dost těžko, tak jsem si prostě zdřímla na ulici. Žádný problém. Většinou využívám lokální busy nebo vlaky, třeba taková třetí třída vlaku v Thajsku nebo Barmě vypadá dost děsivě, ale opak je pravdou. Vždycky se tu dám do řeči s místními, co si se mnou chtějí povídat, podělit se o jídlo a ak. Opravdu ty nejlepší zážitky přicházejí až po opuštění komfortní zóny. Paradoxně „nejhorší“, co se mi tu stalo je to, že mi dneska ráno někdo ukradl žabky na pláži.

Jak se v Asii dorozumíváš? Pouze anglicky nebo se snažíš pochytit něco z místního jazyka?

Vždycky se všude snažím naučit alespoň základní věci jako prosím, děkuji, dobrý den, názvy základních potravin. Za prvé ne všude se dá anglicky domluvit a za druhé je neuvěřitelné, jak takové maličkosti dokážou otevírat dveře.

Asijské země, zejména pak Vietnam a Thajsko, jsou vyhlášené pro jejich kuchyni. Souhlasíš s tím? Ochutnala jsi něco speciálního?

Rozhodně! Jídlo je tady suprové, ani mi nechybí naše potraviny jako sýry, máslo, pečivo a podobně. Užívám si toho, jak je tady jídlo čerstvé, pestré, chutné a zároveň lehké. Cítím se po něm daleko líp, než po jídle u nás.

A speciálního? Už jsem stihla ochutnat žáby a hmyz. Obojí zní hůř, než to chutná, ale zvlášť ten hmyz byla docela velká výzva a boj sama se sebou.

Jaké jsou tvé další cestovatelské plány? Kolik měsíců ještě pojedeš? 

Původní plán byl 6 měsíců. Už teď ale vím, že to bude rozhodně delší. Pořád se někde zasekávám, protože se mi nechce opouštět ta úžasná místa. Proto už jsem absolutně přestala plánovat a nechávám všechno plynout samovolně. Po Malajsii se vracím do Thajska, kde bych si chtěla dát měsíc na jednom místě oddech. Po pravdě řečeno neustálé přesuny a balení mě trochu přestávají bavit. Cítím, že se potřebuji na chvíli zastavit a nabrat síly. Pak bych ráda pokračovala do Laosu a Vietnamu. Domů jsem se chtěla vracet Transsibiřskou magistrálou. Ale taky bych ještě chtěla vidět Filipíny, Borneo, Indonésii… A ještě asi tak milion dalších míst. Navíc jsem teď v takové náladě, že bych ráda zůstala chvíli žít tady. Takže uvidíme. No plan is the best plan.

Přemýšlíš nad dalšími kroky, až se jednou vrátíš z cest? Chtěla bys třeba žít jako digitální nomádka a pracovat na dálku?

Rozhodně by mě tenhle směr zajímal, průběžně si zjišťuji informace a oťukávám co a jak. Vzhledem k neustálým přesunům a často i slabému připojení nemám ale zatím moc času se do toho ponořit nějak naplno. I proto se chci zastavit a dát si měsíc klid a čas. Popravdě jsem ale asi trochu „retro“, protože mi pořád nejvíc vyhovuje klasika – přijet, otevřít pusu a sehnat si práci na místě.

Mám na tebe poslední otázku. Máš nějaké poselství, které bys chtěla vzkázat čtenářům Cestopisce? Nemusí se týkat pouze cestování.

Určitě. Ráda bych všem řekla, že splnit si svůj sen – ať už je jakýkoli – není nemožné. Všechno jde, když se chce. Stačí přestat přemýšlet nad „musím“, „měl/a bych“, „nevím, jak to zvládnu“ a prostě se do toho pustit. Občas to bolí a občas člověk zakopne, ale máme jen jeden život a zasloužíme si ho prožít šťastní a spokojení.

Děkujeme za asijský rozhovor a hodně pěkných zážitků na cestách! 

Děkuji za rozhovor a všem přeji, ať se jim daří plnit si svoje sny a cíle.

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.