Je stopování skutečně tak nebezpečné? Pro koho více - holku nebo kluka? O tom jsme si povídali s Jaroslavem Staníkem, který díky nehodě uvízl v zahraničí na eho cestě kolem světa s palcem nahoru (při stopování). Čtete další rozhovor, kde dostanete i rady, jak stopovat a kam se vydat.
Jardo, prozraď našim čtenářům, kde se aktuálně nacházíš, a jak ses tam ocitnul?
Zdravím čtenáře CESTOPISCE. Moje cesta započala 20. dubna 2015 v Martinu. V 8 hodin ráno jsem vyrazil na cestu Okolo světa po filmových a natáčecích lokací bez peněz. Projel jsem přes západní Evropu do Maroka (severní Sahara) až jsem se shodou šťastných okolností ocitnul v USA. Aktuálně žiji v Chicagu.
Mělo tvoje stopování po světě nějaký hlubší cíl, nebo ho považuješ za levný způsob cestování?
Vždy pro mě byl autostop způsob dopravy. Teprve ve chvíli, kdy jsem vyrazil na tuhle velkou cestu, všiml jsem si, že mé stopování přináší i osvětu dalším. Zdaleka ne to, že místa se proměňují v průběhu let i vlivem natočených snímků. Aspoň na toto jsem chtěl poukázat prvně. Ale především lidi baví sledovat mé stopování-cestování. A to ne pouze na mé FB stránce, ale především lidé, kteří mě svezou. I přes velkou jazykovou barieru se vždy dobře nasmějeme. :D
Ten cíl zní zajímavě. Jaká a nejenom filmová místa jsi už navštívil, než ses dostal do USA?
Tak začal jsem na Slovensku, kde jsem navštívil legendární fontánu z filmu FONTÁNA PRO ZUZANU. Pak v Čechách sem nemohl minou legendární HOŠTICE z filmu Slunce, seno… Následovala Francie a místa proslavená Četníkem ze Saint Tropez. Vynechat jsem nemohl ani marocká televizní studia poblíž Ourzazate. Tady se natáčel například Gladiátor, Mumie, ale i některé pasáže z Hry o trůny.
Kde se dobře stopovalo a kde to naopak vůbec nejelo?
Nejlépe se mi stopovalo asi na severní Sahaře (pozn. redakce: oblast v Maroku). Nejméně brali řidiči na jihu Španělska. Ono Španělsko je tím obecně neblaze proslavené.
Je nějaké z míst, kam by ses chtěl vrátit znovu? A proč?
Určitě by to bylo celé Maroko včetně zmiňované severní Sahary. Nejenom kvůli stopování, ale je to tam kouzelné a lide jsou tam úžasní, přátelští a komunikativní.
Máš odhad, kolik kilometrů jsi do dnešního dne nastopoval? Víc v Evropě nebo mimo náš stařičký kontinent?
Rozhodně více jich bylo mimo náš stařičký kontinent. Aktuální odhad je něco okolo 42 000 kilometrů.
Lidé se dělí na dvě skupiny. Ta první stopování miluje a využívá, kdy jen mohou. Naopak ve druhé skupině panuje obava za stopování. I když ty jsi muž a nějaké znásilnění ti nehrozí, je něco, čeho ses bál, když jsi začínal?
Asi byste se mi divili, ale při svých stopařských začátcích jsem zažil nejeden oplzlý návrh od řidičů. A dokonce po rozhovorech s dalšími stopaři bych řekl, že kluci mají mnohem častěji návrh na sex, než je tomu pak u holek. I když u kluka to většinou (ne však vždy) končí se slovy NE nebo NECHCI.
Pokud mám být upřímný, tak já osobně jsem se nebál ničeho. Už od malička jsem důvěřoval lidem a věřil v jejich dobro.
Ty už jsi ostřílený stopař. Dal bys několik zaručených rad a tipů, na co je při stopování dobré myslet? Co pomáhá, aby tě někdo vzal a neprostál jsi hodiny a hodiny u krajnice?
Tím nejdůležitějším je čistota vašeho oblečení, abyste nevypadali jako bezdomovci. I když těmi vlastně jste. :) Hlavně mějte velký a opravdu upřimný úsměv na rtech a slunce v duši. Neboť úsměv otvírá každé srdce. Nenechte si čepici na hlavě a sluneční brýle taky sundejte. Ať je vám vidět pěkně do obličeje.
Vraťme se zpátky k tvému životu v USA. Vím, žes chtěl cestovat dál a nezůstávat v Americe. Prozraď, co tě tady “uvěznilo”.
Přijel jsem do Chicaga, abych zjistil, jak tady žije československá komunita a zda je život v USA doopravdy tak krásný, jako nám všichni okolo povídají. Měl jsem v plánu tu zůstat pouze pár dní, ale nestalo se tomu tak.
Když jsem se vracel z projížďky na kole a přecházel po přechodu, tak mi jeden americký řidič nedal přednost. Prostě se nepodíval, zda je někdo na přechodě a jeho autem mě shodil z kola a zastavil pravým předním kolem na mé noze. Zlomil mi ji nadvakrát a já jsem tak byl dodnes nucený zůstat v Chicagu. Kvůli léčbě a taky kvůli soudům. 
To je hodně nepříjemné. Noha už je zahojená? Jaká je vůbec léčba a soudy v USA, když nejsi navíc místní?
Ano, noha už je naštěstí zahojená. Dostal jsem do ní titanovou tyč s několika šrouby. Aktuálně čekám v Chicagu na to, kdy začne soud, aby se rozhodlo, kdo zaplatí mou léčbu a případně, zda dostanu nějaké odškodné.
Nemocnice jsou tady na vysoké úrovní, doktoři vzdělaní a snaží se odpovědět na všechny vaše otázky. Já jsem neměl žádné jejich zdravotní pojištění a to horší to pro mě bylo. Přesto se mnou zacházeli velice slušně a uctivě.
A ty soudy? To zatím nemohu říci, neboť na něj stále čekám. Minimálně budou stejně pomalé jako u nás, neboť na něj čekám už 8 měsíců.
I když jsi zatím svou stopařskou pouť nedokončil, přesto se nevzdáváš a motivuješ k cestování druhé. Právě jsi spustil projekt S KRAJANOM AZ NA KONIEC SVETA. Přibliž nám, o co se jedná a kde ho můžeme sledovat.
Tady v Chicagu je velká československá komunita, jak už jsem zmiňoval. Už dříve tu bylo krajanské rádio a nově vzniklo RADIO KRAJAN. Já jsem byl požádán, zda bych nemohl moderovat novou relaci S KRAJANOM AZ NA KONIEC SVETA. Tak se i stalo. :)
Jedná se o relaci, kde zpovídám různé cestovatele, digitální nomády a prostě všechny lidi, co mají něco společného s cestováním. Vždy jednou za týden bude jeden velký rozhovor, tak je nezapomeňte poslouchat.
Poslední otázka na tebe, Jardo. Je něco, co bys chtěl vzkázat naším cestovatelským čtenářům? Nějaké tvé životní moudro, motto či poslání?
Přeji všem čtenářům CESTOPISCE, ať se jim plní sny, a to nejenom ty cestovatelské. Mějte pořád úsměv na rtech a slunce v duši, neboť s úsměvem jde všechno lépe.
Moc děkují za skvělý rozhovor.
I my děkujeme za stopařský rozhovor.
Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.
Partneři
Digitální kancelář
digitálních nomádů
Nomádka Hanka Šormová