Inspirace

Potkal jsem osobně dalajlámu, má úžasný smysl pro humor, prozrazuje Pavel Pšeja

Hanka Šormová|19. 4. 2018|

Žít nějakou dobu na Havaji, pracovně odjet do Barmy, pomáhat budovat demokracii, být průvodcem v USA, ale hned poté sepsat grand na EU dotace. To není začátek nového románu, ale skutečný příběh politologa, cestovatele a neziskovkáře Pavla Pšeji. A to jsme s omluvou ještě nějaké jeho profese vynechali.

Čím se vlastně Pavel živí a jak to, že může zdánlivě neomezeně cestovat? To si už musíte sami přečíst v následujícím rozhovoru.


Pavle, na začátek nám prozraď, kam tě vlastně zdravíme? Zastihli jsme tě doma, nebo jsi díky řadě tvých aktivit opět v zahraničí?

Zrovna jsem na krátkém výletu v Istanbulu, což je jedno z mých oblíbených míst pro občasný relax. Ale v době, kdy čtenáři budou mít možnost si tento rozhovor přečíst, už budu pravděpodobně zase doma v Brně.  Budu se věnovat hlavně přednáškám, i když dlouho to tak nezůstane – do konce července bych měl stihnout ještě cesty na Ukrajinu, do Portugalska, středozápad USA, Koreje a Japonska. Takže program mám docela nacpaný.



To se teda nezastavíš. Ostatně o tom vypovídá i tvé pracovní nasazení. Sám na webu www.pavelpseja.cz zmiňuješ, že jsi člověk devatero povolání, i když pak skromně přiznáváš, že jich bude jen pět. :))) Jak se tedy stručně představuješ při rozhovorech?

To je dobrá a taky rafinovaná otázka. Představuju se většinou podle toho, k jaké z mých profesí má můj protějšek nejblíže, i když intuitivně se nejvíc hlásím právě k cestování. Máš pravdu, že mých profesí je pět, ale nevzdávám to, věřím, že na těch devět se jednou dostanu.

Kdybych to měl nějak rozumně shrnout, tak bych řekl, že za svůj život jsem nejvíc času věnoval působení na různých univerzitách. To je takový základ. Ten jsem dříve doplňoval překládáním, které ale v posledních deseti létech ustoupilo práci v neziskovém sektoru a taky poradenství v problematice grantů Evropské unie. Cestování to všechno propojuje – je to moje soukromá vášeň a navíc mám to štěstí, že mohu cestovat i pracovně.



Zmínil jsi, že překládání ustoupilo práci v neziskovkách, že jsi takový neziskovkář. Kde konkrétně pomáháš a co tě k takovému dobrovolničení táhne?

Já jsem asi trochu netypický neziskovkář, protože i v této oblasti propojuji moje ostatní profese a hlavně mou odbornou specializaci. Jsem totiž vzděláním politolog a mým zaměřením jsou mimo jiné otázky demokracie, demokratizace a změny politických režimů.

Moje činnost má v podstatě dvě podoby. Za prvé jsem se účastnil coby trenér nebo projektový manažer různých projektů zaměřených na Ukrajinu, Irák, Barmu či Kubu, přičemž v posledních dvou zemích jsem působil přímo na místě. A za druhé aktuálně působím coby předseda správní rady v organisaci jménem DEMAS (www.demas.cz). To je vlastně organizace, která prakticky zastřešuje všechny významné české neziskovky, které působící v oblasti podpory demokracie.

Nedělám si iluze o dokonalosti demokracie (to je mimochodem častá chyba), ale na druhou stranu jsem přesvědčen, že právě v demokracii se lidem žije nejlépe. Snažím se a chci pracovat s těmi, kteří takové štěstí jako my nemají. A vlastně i s těmi, kteří ho sice mají, ale neuvědomují si ho.



Právě díky podpoře neziskovek jsi měl možnost osobně poznat dalajlámu. Kde se tomu stalo? Jaký dojem na tebe toto setkání zanechalo?

To bylo tuším v roce 2016, shodou okolností v Praze v rámci každoroční konference Forum2000, kde Jeho Svátost byla jedním z hlavních hostů. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl zúčastnit menšího setkání a debaty s dalajlámou, a pak se s ním krátce pozdravit a prohodit pár slov. Asi o něm neřeknu nic objevného, ale musím potvrdit, že má opravdu neskutečné charisma a že je z něj cítit hluboká pozitivní lidskost.

Ještě musím dodat, že má úžasný smysl pro humor. Určitě si to setkání budu pamatovat celý život.




Studoval jsi Filosofickou fakultu, přednášíš na Fakultě sociálních studií v Brně a na webu o sobě mluvíš jako EU expertovi. Jak toto všechno spolu souvisí - filosofie, sociální vědy a evropské dotace?

Možná to tak nevypadá, ale celé to je jeden dlouhý příběh. Studoval jsem politologii, vlastně jako jeden z prvních v ČR, a pak jsem v oboru i zůstal a začal přednášet a bádat. Jelikož na výzkum potřebuješ peníze, tak se bez EU zdrojů neobejdeš. Proto jsem si jednoho dne řekl, že se celý ten systém rovnou naučím. Postupem času se mi povedlo stát se jeho součástí. Dneska už proto dobře vím, jak vše funguje a jak o peníze žádat tak, abys měla větší šanci je získat.



V neposlední řadě jsi i vášnivý cestovatel, jak jsi naznačil výše. Já na tebe prozradím, že jsi navštívil na 40 zemí světa včetně Nového Zélandu, JV Asie, zemí Blízkého Východu nebo třeba Karibiku. Která země tě okouzlila nejvíce a proč?

Pro mne je hluboce srdeční záležitostí Izrael. Nepřijdeš na jinou zemi na světě, která by na tak malém prostoru nabídla srovnatelně obrovskou různost přírody, historie a kultury. Najdeš tam v podstatě všechno: moře, pouště a s trochou skromnosti i hory. Jasně, jsou malé, ale i tak. Dále se tu setkávají památky tří náboženství sahající přes tři tisíciletí, objevíš tady náboženskou mystiku i supermoderní dynamiku 21. století. To všechno jen pár hodin cesty od sebe navzájem.

Byl jsem tam asi pětadvacetkrát a pořád objevuju něco nového. Nicméně, vždycky říkám, že hezky je (skoro) všude. Jde jen o to, co čekáš a jak se srovnáš s místní realitou. Každá země a každý kout světa v sobě mají něco úžasného, když se člověk dobře dívá a nikam nespěchá.



Jaký styl cestování upřednostňuješ? Low-cost nebo si dopřeješ i pohodlí na dovolené?

Když někam jedu pracovně, tak klidně bydlím v pěkném hotelu. Ale na svých soukromých cestách jsem klasický backpacker, kterého bys do all-inclusive hotelu s dvoutýdenním válením se na pláži nedostala ani párem volů.

Mám rád spíš malé hostely, kde je naděje na fajn společnost, ale zároveň tam nejsou početné hlučné partičky. Nebo prostě u někoho v soukromí. Často taky putuju se stanem – úžasná tábořiště, na která strašně rád vzpomínám, jsou například na Havaji. A k tomu street food, pomalé tempo a blízkost k místním.

Tak nějak si představuju fajn cestu. Ideálně na kole, ale to mne teprve čeká. Většinou se pohybuju spíš mezi lidmi, ale občas se vydám i na trek do hor nebo pouště. Prostě podle toho, na co mám zrovna chuť.



Cestuješ někdy i v rámci tvých profesí? Například s neziskovou organizací nebo řešit EU granty po Evropě?

Tohle je jedna z výhod mých povolání, protože kromě profese překladatele, každé z mých povolání dává šanci se hýbat po světě. Takže ano, moje práce mi daly třeba možnost působit nějaký čas v zahraničí. Delší dobu, v řádu měsíců, jsem tak žil třeba na Havaji, v Izraeli nebo v Jordánsku. Kratší čas jsem pak mohl strávit v už zmíněné Barmě nebo na Kubě. Vždycky to samozřejmě byly pobyty úplně jiné než, když tam jsi jako turista (backpacker) nebo krátkodobě pracovně.

U těch dlouhodobějších se totiž dostaneš do místního módu života a začneš fungovat skoro stejně jako rodilí obyvatelé. Do konce života budu třeba rád, že jsem na Havaji už začal být brán jako „kama’aina“, tedy „dítě země“ – jeden z těch, co tam regulérně žijí.




Díky svým cestovatelským zkušenostem nabízíš rovněž své průvodcovské služby. Jaké typy “cest” (zájezdů) nabízíš? Kam své klienty zveš a co jim ukazuješ?

I tato aktivita má dvě roviny. Za prvé pro jednu cestovní kancelář občas pracuji jako tzv. průvodce po exotických destinacích. Konkrétně v mém případě se jedná zatím o USA a Vietnam. Ale doufám, že do budoucna toho bude více.

Za druhé mám své individuální klienty, kterým organizuji cesty na míru. Řeknou si, kam chtějí jet, na jak dlouho, za kolik peněz a co chtějí zažít. Já jim to co nejkomplexněji připravím. V současnosti chystám specializovaný web, kde se o tom dozvíš víc. Takže mě nebo magazín cestopisec sledujte a brzy dám vědět.



Nemůžu vynechat ani cestovateli tolik neoblíbenou otázku. Máš nějaký pikantní zážitek z cest?

Odpovím protiotázkou – mohlo by se u cestování stát, že by takové zážitky nebyly?

Já docela často vzpomínám, jak jsem se před léty v Kambodži zpronevěřil jedné z cestovatelských zásad, tj. že se nikdy nemáš pouštět do konfliktů s místními. Jenže tehdy mne tak vytočila drzost řidiče autobusu, který se snažil nás Evropany bezostyšně podojit co nejvíc, že jsem se s ním a jeho kumpány skoro popral.

Celou situaci zachránila jedna Japonka, která mezi nás navzdory své výšce tak metr čtyřicet skočila a oddělila nás. Co bylo vtipné, tak její manžel zřejmě hledal samurajského ducha a schovával se za jejími zády.

Moc dobře vím, že mi to neslouží ke cti, ale poučil jsem se a od té doby už mne nerozčílí prakticky nic. Když už to na mne jde, tak si říkám, že jsem konec konců host a že mi to vztekání za to nestojí. Vždy vyjde lépe si zajít na jedno.



Procestoval jsi hodně zemí, poznal řadu různorodých kultur a společenství, máš tedy na svém cestovatelském seznamu přání ještě nějakou vysněnou zemi? Kterou? A proč?

Pro mne je vysněnou zemí celý svět.Vždyť zemí, kde jsem ještě nebyl, je více než těch, kde už ano. Proč se tedy omezovat? Klidně pojedu kamkoliv. Ale kdybych si musel vybrat, tak určitě chci navštívit Aljašku, peruánské a bolivijské Andy a polynéské ostrovy v jižním Pacifiku. Mými tajnými sny jsou ostrovy Pitcairn a Tristan da Cunha.



Věřím, že ty si za svými sny dojdeš. Podobně bychom rádi inspirovali naše čtenáře Cestopisce. Chtěl bys jim na závěr něco vzkázat? Nějaké tvé poselství.

Když máte pocit, že něco chcete, tak nad tím moc nepřemýšlejte a udělejte to. Čím víc budete dumat, zda se do něčeho nového pustit nebo ne, tím víc roste pravděpodobnost, že budete nacházet důvody, že to je komplikované a rizikové. Ve výsledku člověk v životě nejvíc lituje toho, o co se ani nepokusil. Přece si nechcete celý zbytek života opakovat, jaké by to bylo, kdybych se tehdy rozhodl jinak.

A když se to nepovedete, můžete si spolu s McMurphym z Přeletu přes kukaččí hnízdo říci: „Tak aspoň jsem to zkusil…“

 

Přesně tak. Zkusit se má všechno a Pavel je tím živým důkazem. Za magazín Cestopisec mu přejeme další úspěchy nejenom na cestovatelském poli. Jeho putování můžete sledovat na webu www.pavelpseja.cz.

 

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.

  
  
Hanka Šormová
Zdravím, cestovatelé, jsem Hanča, cestovatelka, nomádka a vášnivá knihomolka.

Mé dvě vášně jsou písmenka a cestování. Učím druhé, jak pomocí prvního si dopřát to druhé. Zastihnete mě tak na cestách s propiskou v ruce, jak vymýšlím chytlavé texty pro čtenáře mých klientů. Blogování je můj svět a teď se ho snažím předat i vám.

Zpět

Partneři

Digimadi
Digitální kancelář
Festival
digitálních nomádů
NaNomádskéStezce.cz
Nomádka Hanka Šormová