Inspirace

Anglické myšlení je mi bližší než české, prozrazuje Adéla Mészárosová

Hanka Šormová|30. 4. 2018|

Být původem Češka, ale pracovat v zahraničí a mít za partnera cizince. Tak přesně toto je malý nástin ze života Adélky Mészárosové. Proč radši putuje ze země do země, než aby našla klidné místo v ČR? Nejen o životě v Anglii a její fotografické vášni je tento inspirativní rozhovor.


Adél, zdravíme tě do Francie. Kdepak se přesně nacházíš a copak tě sem zaválo?


Momentálně jsem v krásném Morzinu, který se nachází na jihovýchodě Francie poblíž Švýcarských hranic. Právě mi končí druhá zimní sezóna a už se nemůžu dočkat, až se sem na zimu zase vrátím.


Proč sis vybrala zrovna Francii a práci na horském hotelu? Domluvíš se plynule francouzsky?


Dostala jsem se sem tak trochu náhodou. Už delší dobu jsem žila v Anglii, ale něco mi scházelo. A když jsem se jednoho dne vrátila z dovolené na Mallorce, řekla jsem si, že takhle chci žít - žít a pracovat v různých destinacích a že Británií ten výběr zdaleka nekončí.

Jelikož bylo léto, bylo pozdě začít hledat job v letních destinacích, a tak jsem se zaměřila na zimní.

Pokud si tuhle práci najdete přes job servery, máte dobrou šanci, že vám stačí angličtina a základy francouzštiny. Měla jsem štěstí, jedna anglická společnost se mi ozvala hned na první pokus. Tak jsem poprvé odjela do Alp, uklízet do hotelu, aniž bych lyžovala, mluvila francouzsky nebo tam znala živou duši. Bylo to zároveň to nejděsivější a nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělala.


Bylo obtížné jako cizinka sehnat práci ve Francii? Co bys doporučila našim čtenářům, které láká vycestovat do zahraničí za prací?


Jak už jsem řekla, vše byla náhoda. Ale nemyslím si, že by to byl až takový problém.

Čtenářům bych doporučila (kromě klasických job serverů), aby si dělali přátele všude po světě. Vylepšete jazyk, naučte se trochu číst lidi a buďte k nim laskaví a otevření. Když si takhle vytvoříte network na každé dovolené, lidé se vám budou sami ozývat. Jen si nezapomeňte získávat pracovní zkušenosti, ať máte co nabídnout.



Tys ale do Francie nepřijela z České republiky. Už předtím jsi delší dobu žila a pracovala v Anglii. Copak jsi dělala tady?


V Anglii jsem tehdy žila už rok a půl. Změna prostředí mi pomohla neuvěřitelně růst, a tak jsem se rozhodla tady zůstat a objevovat svět i sebe. Anglické myšlení mi přišlo bližší než české, což dost pomohlo učení se angličtiny.

Co se práce týče, byla jsem au-pair, a poté jsem pracovala v obchodu. Takže sice žádná sláva, ale i tak to byla obrovská zkušenost.

Taky jsme tu měli skupinu několika Čechů a Slováků, se kterými jsme jezdili na výlety každý druhý týden. Díky tomu jsem procestovala dost oblastí na jihozápadu Anglie.


O Velké Británii se říká, že jsou tam slušné výdělky i pro pracující cizince. Jsou skutečně ty životní podmínky tak skvělé? Nebo trošku záleží na náhodě a štěstíčku?


Pojďme nezaměňovat pojmy výdělky a životní podmínky. Také ty pojmy musíme uvést do kontextu - minimální mzda ve VB je pro Čecha zlatý důl, v Anglii to zase taková hitparáda není, protože životní náklady jsou vyšší - jídlo, ubytování a volný čas dost stojí.

Ale jako všude záleží, jak chytře s penězi zacházíte. Například když jsem pracovala na částečný úvazek v supermarketu za něco málo víc než byla minimální mzda, vydělala jsem si většinou do £900 liber za měsíc. Za nájem jsem platila 400 (single pokoj v dvojložnicovém domě, žádný luxus, ale mohlo to být horší). Za měsíc jsem mohla utratit tak £60 liber na MHD, v restauracích jsem moc nejedla a vařila si, což vždy vyjde výhodněji (cca £50 týdně). Občas si koupila něco na sebe, platila za lekce angličtiny a občas jsem zašla na drink, do kina nebo jela na výlet.

I tak jsem zvládla ušetřit alespoň £200 za měsíc a jet na týden domu nebo na low-cost dovolenou na Mallorcu. Vždycky to záleží na tom, jak nároční jste a jak šetřivý dokážete být.



V září 2017 jsi byla měsíc i v Maroku. Jaký dojem na tebe udělala tato země? Doporučila bys ostatním k návštěvě?


Na Maroko ráda vzpomínám. Totálně jsem milovala, jak rozličná ta země dokáže být od pobřeží přes Středozemí, hory až po poušť.

Také na mě více než kladně zapůsobili místní, kteří byli zdaleka nejpřátelštější lidé, se kterými jsem se setkala. Pokud ale mám být upřímná, nikdy jsem nevěděla, na čem s nimi jsem. Nedokázala jsem odhadnout, co si kolemjdoucí myslí a jak na jejich pohledy nebo nesrozumitelné poznámky reagovat (předsudky contra dobrá zkušenost).

Zemi ale bez váhání doporučuji navštívit. I z hlediska bezpečnosti je nejspíše vhodnější k navštívení než Londýn nebo New York (nebo Praha, když už jsme u toho).


Když to zrekapituluji, žila jsi v Anglie, navštívila Maroko, teď jsi ve Francii. Plánuješ se někdy vrátit do ČR a chtěla by ses tady usadit?


Ne. Přijde mi, že nechápu českou mentalitu a že se dokážu i lépe vyjádřit v angličtině. Jediné, co mi občas chybí, je jídlo a sledování českých filmů s někým, kdo rozumí našemu humoru a historickému pozadí.


Prozradím na tebe, že tvým partnerem je Angličan a paradoxně jste se neseznámili v Anglii, ale už na tvém dřívějším pobytu ve Francii. Je to tak?


Ano. Potkali jsme se vloni v lednu. On tady byl jen na dovolené, a pak za mnou létal zpátky. Na tuhle zimu jsme už přijeli spolu.


O vztahu s cizincem sní mnoho mladých děvčat. Je to ale taková idylka? Nevzniklo mezi vámi někdy nedorozumění kvůli odlišné kultuře zemí či jazykové bariéře?


Tak samozřejmě, že dochází k nedorozuměním. Ale jako v každém vztahu, pokud ten druhý naslouchá, nechá si to vysvětlit. Nutně to ale neznamená, že i tak některé věci pochopí. Jako třeba jaké bylo vaše dospívání v postkomunistické době, nebo jaké to bylo hrát si s kamarádkami na Čarodějky. Často si přeji, aby mému prostředí a kultuře rozuměl více.



Jakým jazykem spolu mluvíte? Umí James něco česky? Co jako cizinec říká na náš mateřský jazyk?


Naučil se pár frází, než jsem ho vzala domů na návštěvu, tam to ale končí. Jako většina anglicky mluvících lidí se neobtěžuje se naučit víc. Taky si myslím, že ta osoba musí mít v sobě určitou touhu se ztotožnit s jinou kulturou, jinak je těžké si uchovat motivaci. Navíc čeština není zrovna jazyk, bez kterého se nedá žít.


A teď z jiného soudku. Tvou velkou vášní je focení. Neplánovala jsi nikdy propojit focení s tvou druhou láskou - cestováním? Máš v hlavě nějaký rodící se projekt?


Momentálně si procházím něčím, co by se dalo nazvat umělecký coming-out. To znamená, že si hledám svůj styl a rozhoduji se, co chci dělat. Nejspíš se ale zaměřím na akty a časem něco abstraktního.


Co nejraději na svých cestách fotíš? Prozradíš i tvé vybavení?


Nejsem a asi nikdy nebudu travel fotograf. Moc si užívám prostředí a atmosféru na to, abych přemýšlela o tom, jak udělat nejlepší fotku.

Nicméně foťák mám vždy s sebou a pokud už udělám fotku, je to fotka něčeho, co mě potěšilo a rozjasnilo den. Může to být padající sníh, něčí úsměv nebo krásně světlo zapadajícího slunce…


Absolvovala si nějaké kurzy focení, nebo se učíš tzv. za běhu a zkušenostmi?


Jsem samouk, ale až se někde usadím na delší dobu, určitě se chci účastnit workshopů a seznámit se s mentory.


Závěrem se zeptám na klasickou otázku všech zpovídaných. Máš nějaké poselství, radu nebo sdělení pro naše čtenáře magazínu Cestopisec?


Play hard, work hard. A přestaň to všechno brát tak vážně, stejně jednou všichni umřeme.

 

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.

  
  
Hanka Šormová
Zdravím, cestovatelé, jsem Hanča, cestovatelka, nomádka a vášnivá knihomolka.

Mé dvě vášně jsou písmenka a cestování. Učím druhé, jak pomocí prvního si dopřát to druhé. Zastihnete mě tak na cestách s propiskou v ruce, jak vymýšlím chytlavé texty pro čtenáře mých klientů. Blogování je můj svět a teď se ho snažím předat i vám.

Zpět

Partneři

Digimadi
Digitální kancelář
Festival
digitálních nomádů
NaNomádskéStezce.cz
Nomádka Hanka Šormová