Inspirace

Na pomalé cestování po světě nepotřebujete velké peníze, ale kuráž.

Hanka Šormová|30. 5. 2018|

Ahoj Luci a Lukáši, proč blogujete zrovna pod názvem Loudavým krokem? Mně při všech vašich aktivitách přijdete spíše jako turbomyši.

Ahoj, název Loudavým krokem jsme vymysleli, když jsme byli na návštěvě u Lukášovy maminky. Šli jsme na procházku do lesa, a protože je to u Bruntálu, jsou po okolí rozeseté řapíky, betonové bunkry z druhé světové války. Jen tak nás napadlo, že by bylo fajn je více prozkoumat a natočit o nich krátká videa. Potřebovali jsme ale jméno facebookové stránky, protože máme oba dva iniciály LK a asi jsme se trochu loudali, vzniklo Loudavým krokem.

Když se podíváš na první příspěvek na našem Facebooku, najdeš tam právě video z jednoho z řapíků, kde není vidět vůbec nic.


Podle fotek vidím, že jste každou chvíli na jiném místě a společně jako nomádský pár cestujete světem. Ale vždy tomu tak nebylo. Kdy přišel ten zlom, že nechcete sedět doma na zadku?

Lukáš: Před tím, než jsme se poznali, jsem nebyl cestovatelský typ. Nebo jsem o sobě alespoň nevěděl, že mě baví cestovat, protože jsem nikam nejezdil (ani s rodinou). Společně jsme ale začali objíždět ČR a když jsme vyrazili do Rumunska, tak bylo jasné, že nás to baví oba.

Opravdovým zlomem byla asi Kanada, kam jsme se na rok odstěhovali. Vyzkoušeli jsme si, že není tak složité se zbavit bytu plného věcí a vystřelit ze země jen s kufrem a batohem na zádech. To nás osvobodilo. Pro mě to ale tak ze začátku nebylo, Lucka si zažádala o víza a řekla mi, že buď pojedu s ní, nebo pojede sama. A tak jsme jeli oba. :)


Jak se vám v Kanadě líbilo? Příroda nádherná, ale ta zima…

Lucka: Nikde jsem nezažila lepší počasí než v Kanadě. V zimě jsme žili v Calgary, kde sice může být i 30 stupňů pod nulou, ale tady je stále sluníčko. Ráda vzpomínám na dny, kdy bylo sice deset stupňů pod nulou, ale já jsem se opalovala na balkóně. Těch třicet už je hodně, to tě zima doslova bolí, ale není to tak časté a zima tam není rozhodně tak depresivní jako v ČR. Je nádherná, slunečná a bílá. A od května je stále teplo.

V horách to je jiné, tam může sněžit v červenci i v srpnu a v létě je počasí nevyzpytatelné. Doteď jsem nepochopila, proč lidi v kanadských horách mají takovou obsesi se sledováním počasí na internetových serverech, když nikdy, ale vážně nikdy jim ta předpověď nevyjde. :-) My jsme v horách strávili jedno léto a bylo to nejkrásnější období v našem životě.


Byla to tedy Kanada, která vás přivedla na myšlenku stát se digitálními nomády? Byl ten přerod bolestivý?

Opravdovými digitálními nomády, ve smyslu toho, že můžeme kdykoliv odjet z města a nepřerušeně pracovat odkudkoliv, jsme se stali po návratu z Kanady. Pořád samozřejmě náš systém pilujeme, a ještě to není tak, že bychom ze 100 % pracovali on-line. Teda alespoň já (Lukáš) musím čas od času do práce, ale všechny naše aktivity přesouváme do digitálu.


Jakou práci na dálku jste si vybrali?

Lucka:

Neděláme jednu věc. Věnujeme se marketingu a PR, sociálním sítím, fotografování, natáčení videí, blogování a investování do kryptoměn. Já mám několik českých a zahraničních klientů, pro které dělám sociální sítě, do toho dělám marketing a PR pro české nanotechnologické firmy a projekt Česko je nano.

Lukáš:

Já jsem nedávno začal psát články o kryptoměnách pro jeden český projekt, ale věnuji se hlavně našim vlastním on-line projektům a dělám sales a marketing pro dvě malé firmy.


Nano technologie? To zní zajímavě? Jak ses, Luci, k takové práci dostala?

Byla to náhoda. Táta založil firmu nanoSPACE s kamarádem, ale nevěnovali se ji. Část podílu tehdy převedl na mě i na bráchu. Tehdy táta opustil po letech svoje zaměstnání a měl těžké období, vzpomněla jsem si na nanoSPACE a rozhodla jsem se, že mu pomůžu. Tehdy jsem nevěděla o nanotechnologiích ani o marketingu nic. Studovala jsem první rok žurnalistiku a chtěla být válečný reportér. Tím jsem se nestala, místo toho je ze mě markeťák se zaměřením na technologické firmy.


Takže blogujete zatím pro radost, nebo s ním máte další úmysly?

Blogování (a jakékoliv jiné psaní) je pro nás radost i práce. Radost proto, že nás to baví (i když je toho někdy opravdu moc) a práce proto, že si tím i něco vyděláme. Máme samozřejmě plán, jak naše projekty z tohoto hlediska posunout dále, teď je ale nebudeme prozrazovat. :)


Aktuálním trendem jsou i kryptoměny. Těm se věnuje asi Lukáš, že?

Ano, o kryptoměnách píše hlavně Lukáš a taky se nám stará o portfolio. Vysvětlujeme na našem blogu (Power of Doing) lidem, k čemu kryptoměny jsou a proč by se o ně měli zajímat. Blockchain jako technologie prosákne do všech odvětví průmyslu i našeho života a kdo mu porozumí teď, bude mít oproti ostatním slušný náskok.

Nemusí hned jít o investice a trading, ale už samotné pochopení téhle nové technologické revoluce pomůže úplně každému. Bude potřeba se adaptovat.


V neposlední řadě občas prodáváte i fotky do fotobanek. Prozraďte, dokážete to uživit na cestách?

Lucka: Upřímně, jsem na fotobanky poslední dobou strašně líná. Musíte se do nich fotky přidávat postupně. V Kanadě jsem na to měla čas a systém, každou středu jsem nahrála 25 fotek a opravdu se mi prodeje velmi rychle nastartovaly. Nevím, jestli se tím dá uživit, ale může to být takový vedlejší pasivní příjem, který může jít až do deseti tisíců měsíčně. Jen to trvá. Doufám, že až doděláme školy, tak si na ně udělám čas.


Teď jste v České republice, protože dopisujte závěrečné práce do školy. Jak se při škole dá nomádit?

Lucka: Těžko. Poslední půl rok spíš výletujeme, než nomádíme. Byli jsme akorát v Ugandě, na kratším roadtripu po jižní Evropě, v Dublinu a okolních státech. No a teď jsme jezdili měsíc po ČR. Když to tak vyjmenovávám, tak mi přijde, že jsme toho stihli docela dost. Ale i tak nejde moc o nomádění, stále se musíme kvůli škole vracet do Prahy.


Předpokládám, že dlouho ale doma nevydržíte. Kam se chystáte dál?

Lucka: Na konci května jedeme na pár dní do Tater, a pak se budeme soustředit na státnice. Opravdové cestování začne nejspíš až po naší svatbě v červenci. Nerada prozrazuji plány, protože se stále mění. Jediné, co víme jistě, že se na konci července sbalíme do krosen, opustíme pražský byt a nevíme, kdy se do ČR vrátíme a kde se nakonec usadíme.

Chtěli bychom jezdit na elektrokolech po Evropě, v září letět na Island, pak nás snad čeká Mexiko, Jižní Amerika a Asie. A já toužím po Africe.

Uvidíme ale, jak se bude dařit. Nechceme, aby nás měsíc cestování stál víc než život v Praze. Naštěstí nájem v Praze je dost vysoký :-) Každopádně naše výdaje budou moct všichni sledovat v reálném čase na našem blogu.


A na závěr klasická otázka na všechny zpovídané. Máte nějaké poselství, které byste chtěli předat čtenářům Cestopisce?

No jasně. Ničeho se nebojte, protože není proč. Na pomalé cestování po světě nepotřebujete velké peníze, ani drahé vybavení, ale kuráž vyrazit a vůli přečkat těžké chvíle. Není to vždy jen o hezkých fotkách, ale když to člověk vydrží, tak bude mít krásné vzpomínky na celý život.

 

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.

  
  
Hanka Šormová
Zdravím, cestovatelé, jsem Hanča, cestovatelka, nomádka a vášnivá knihomolka.

Mé dvě vášně jsou písmenka a cestování. Učím druhé, jak pomocí prvního si dopřát to druhé. Zastihnete mě tak na cestách s propiskou v ruce, jak vymýšlím chytlavé texty pro čtenáře mých klientů. Blogování je můj svět a teď se ho snažím předat i vám.

Zpět

Partneři

Digimadi
Digitální kancelář
Festival
digitálních nomádů
NaNomádskéStezce.cz
Nomádka Hanka Šormová