Inspirace

Žádné cestování se neobejde bez strastí a slastí - boj s muži, spánkový deficit a nevítaní švábi

Hanka Šormová|20. 6. 2018|

Cestuju už nějaký ten pátek. Co jsem začala podnikat na volné noze a shlédla se v životním stylu digitálních nomádů, bývám často k nezadržení a cestuju až moc. Například v roce 2017 to bylo cca 17 zemí na 5 kontinentech světa. Musím zvolnit…

Následující situaci určitě dobře znáte. Krásná selfíčka z prázdných pláží. Úsměvy od ucha k uchu, jak je to pohodička tam v zahraničí. Sem tam fotka z kavárny, kde pracujete se sklenkou vína v ruce. Ale je práce na cestách a samotné cestování vždycky tak veselé? Nestojí za to občas sdílet i ty méně úsměvné příhody z cest?! Rozhodla jsem se, že to zkusím a podělím se s vámi o 3 příběhy z cest, kde jsem i pracoval, a nebylo to vždy tak růžové. Aneb veselé okénko ze života digitální nomádky...

Boj proti nenasytnému muži v Maroku

První příběh se odehrál v září 2017 v Maroku. Pod rozpáleným sluncem na saharské poušti jsem poprvé v životě nomádila. Rozumějte, cestovala pomalu, pracovala a užívala si plnými doušky laskavosti místních. Ale nebylo tomu tak vždy.

Ubytovali jsme se v hotelu ve městě Ouarzazate (přibližně ve středu Maroka). Až do večera všechno klapalo. Pracovali jsme, pojedli a cachtali se v místním bazénku. Hostitel i jeho sluha byli velice milí. Ovšem poté, co jsem se uložila k spánku, se náš příběh změnil v menší drama. Další události vím pouze z vyprávění.

Jak šel čas, pouze členka Pája zůstala s majitelem hotelu a jeho sluhou. Když se pozdě v noci vydala spát k nám na pokoj, zjistila, že hlavní dveře od atria jsou uzamčené. Před nimi se šklebil onen sluha a že nikam nesmí, pán si ji přeje nahoře na terase. Samozřejmě se začala bát, ale sluha ji nechtěl pustit pryč. Nakonec se někde objevil další člen výpravy Kuba a Páje odemkl dveře z druhé strany, i když tomu sluha bránil.

Když jsem to ráno uslyšela, okamžitě jsme se začali balit a chtěli z hotelu zmizet. Ale ouha, hlavní dveře byly uzamčené, na oknech mříže a nikde nikdo. Polilo nás horko. Jsme zase v pasti a ještě v zemi, kde jako Evropané máme možná menší práva jak místní.

Nakonec jsme zavolali majiteli, co to má jako znamenat. Přijel a všechno se vysvětlilo. Iniciátorem situace byl onen lehce pomatený sluha. Skutečně měl zálusk na nevinnost Páji. Majitel se nám omlouval a prosil, ať v hotelu ještě zůstaneme. Vydrželi jsme to už ale jen pouhý den a rychle chtěli pryč. Inu, ztracená důvěra se obnovuje hrozně těžko.



Nevítaný návštěvník na Tenerife

Tato historka je spíše úsměvná, ale všichni, kdo trpí nějakou fóbií, mě jistě pochopí. Byl duben 2018 a pro změnu jsem nomádila na Tenerife. Vždyť Kanárské ostrovy jsou vyhlášeným rájem digitálních nomádů! Strávila jsem tam příjemných 14 dní s nomádkou Verčou. Kromě běžných problémů s wifi, orientačním nesmyslem, řidiči autobusů jsme řešily i návštěvu nezvaného hosta.

Byly asi 4 ráno, když mě najednou budí Verča, že mi musí něco říci. “V koupelně pod kastrolem jsem chytila obrovského švába. Tak se ráno nelekej. Necháme ho tam pro uklizečku.” Hm, nevím jak vy, ale toto jsem opravdu nechtěla slyšet ve 4 ráno. Jistě si dovedete představit ty sny, jaké potom následovaly. Ano, honil mě v nich metr obrovský šváb.

Ráno tam kastrol byl a radši jsem ho ani nenadzvedla. Tiše jsem vypadnula na prohlídku atrakce Loro parku v Santa de la Cruz, města na severu ostrova Tenerife. Odpoledne jsem se vrátila a kastrol tam už nebyl. Nutno podotknout, že ani šváb se nikde v blízkosti nevyskytoval. Můžu se pouze dohadovat, zda ho uklizečka zvládla zneškodnit, anebo… Radši nevědět. Nemám fóbii z brouků, pouze z pavouků, ale že bych je musela mít u sebe v posteli, to tedy ne.


Chybí nám jedna postel na Kypru

Někdy se nezadaří, ani když sebelépe plánujte. I když já zrovna nejsem zrovna extra plánovací typ člověka. Ale hezky popořádku.

Naposled jsem vyrazila v červnu 2018 nomádit na Kypr. Jeli jsme hned v 6, a proto jsme zarezervovali přes booking hned dvoulůžkový apartmán s obývacím pokojem, kde měla být další dvě lůžka. Povšimni si slovíčka “měla být”. Realita byla samozřejmě jiná. A bohužel horší.V našem Superior apartmánu se skutečně nacházela 4 lůžka ve 2 pokojích, dále pak rozkládací gauč v obýváku a cosi, co zbylo na mě. Má postel, pokud se tomu tak dá říkat, měla asi 150 x 30 cm. Prostě malá sedačka s měkkými matracemi. Na podmínky jsem si jen pomalu zvykala a rozhodně jsem nadšením nejuchala. Ačkoliv jsem díky brzkému letu ve 4 ráno spala pouze 1 hodinu, nepodařilo se mi na této “pseudo posteli” to zalomit na déle než 2,5 hodiny.

Po zkušenosti se stopováním do Španělska si říkám, že podlaha obýváku to jistí v nejhorším případě. Jenže tehdy ve Španělsku jsem měla aspoň  ten spacák. Takového luxusu se mi na Kypru nedostalo…

Tak vidíte, někdy plánujete, promýšlíte všechno možné, ale osud tomu chce jinak a nachystá vám překvápka. Milá i nemilá. Je potřeba se na to připravit, obrnit se trpělivostí a nefotit jen ksichtící se selfíčka. Alespoň mě nevadí sdílet všechny zážitky. A jak to máte vy?

 

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.

  
  
Hanka Šormová
Zdravím, cestovatelé, jsem Hanča, cestovatelka, nomádka a vášnivá knihomolka.

Mé dvě vášně jsou písmenka a cestování. Učím druhé, jak pomocí prvního si dopřát to druhé. Zastihnete mě tak na cestách s propiskou v ruce, jak vymýšlím chytlavé texty pro čtenáře mých klientů. Blogování je můj svět a teď se ho snažím předat i vám.

Zpět

Partneři

Digimadi
Digitální kancelář
Festival
digitálních nomádů
NaNomádskéStezce.cz
Nomádka Hanka Šormová