Marek měl toulavé nohy už od dětství a zbožňoval krátké cyklotoulky. Ale to, že si jednou postaví loď, stráví rok života na Filipínách, se nesnilo ani jemu. Jeho životním stylem je pomáhat druhým jako záchranář a všemožné hasiče a dobrovolníky vyhledává i na své aktuální cestě světem. Co Marku zdrželo na Filipínách a kam se chystá dál? To se dozvíte v dnešním rozhovoru.
Ahoj Marku, zdravím tě na Filipíny. Prozraď našim čtenářům, jak ses tam ocitnul?
Ahoj Hani, díky za optání. Filipíny jsou jen další zastávkou na mé cestě po světě. Vyrazil jsem z ČR se skládacím kolem přes Evropu, Turecko, Gruzii, Arménii, Írán, Turkmenistán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko, Mongolsko, Jižní Koreu, Japonsko až sem. Ale schválně píši se skládacím kolem a ne na něm, protože chci, ať je má cesta co nejpestřejší, a tak kombinuji stopování, vlak, autobus, loď, letadlo, občas trek v horách bez kola…
Jak dlouho už jsi takto na cestách?
Od 31. 5. 2017. Takže něco přes rok. Plán byl vyrazit dříve, jenže v rodině došlo k dvojímu úmrtí v krátké době a tak jsem byl časově ve skluzu. Nicméně jsem rád, že jsem dostal šanci být s rodinou a stihl se rozloučit. Teď cestují určitě se mnou a dávají na mě pozor.
Kde konkrétně se na Filipínách nacházíš? Stíháš při kurzech i cestovat po dalších ostrovech?
Nacházím se zhruba uprostřed Filipín u ostrova Cebu. Filipíny původně v plánu nebyly, (pak v plánu byly max na dva měsíce a nakonec je opustím asi až po jednom roce :-D ), ale jelikož se mnou zdejší freedivingová škola komunikovala nejlépe, změnil jsem plány, absolvoval jsem zde mnoho kurzů a tréninků a nyní je ze mě instruktor freedivingu. Schválně jsem zde zaměstnán jen na půl úvazek, abych stíhal ještě poznávat rozmanité krásy ostrovů Filipín.
Jak se na to dívají rodiče, že jsi odjel takto na dlouho daleko do zahraničí. Podporují tě?
Rodiče jsem si vytrénoval už od malička. Už jako malý capart jsem se vždycky někde toulal. Někdy až tak moc, že jsem se ztratil rodičům na náměstí a lidé už chtěli volal policii. :-D
S přibývajícími roky se toulací vzdálenost zvětšuje, projel jsem si Evropu na motorce a není divu, že po třicítce už se konečně toulám i ve světě. Tudíž rodiče překvapení nejsou a podporují mě v mé touze cestovat, za což jsem moc rád.
Já na tebe prozradím, že stavíš vlastní loď. Jaké s ní máš plány? Obeplout zeměkouli kolem dokola?
Loď už jsme naštěstí dostavěli. Zatím jezdí jen na výlety se mnou a občas klienty, abych si přivydělal. Jakmile nasbírám dostatek lektorských zkušeností ve freedivingové škole, chci s ní vyrazit napříč Filipínami asi 1500 – 2000 km během dvou měsíců. Ale uvidím, jak to reálně bude, moře je živel, kterému se musím přizpůsobit.
Lodička je dlouhá jen 8 metrů a jedná se o tradiční filipínskou loď ze dřeva, bambusu a dřevotřísky, malý motor uprostřed, bez vysílačky či jiných vymožeností, tudíž mě s ní do jiných zemí nepustí.
Na Facebooku máš svou skupinu Záchranář na cestách/Paramedic’s journey. Proč zrovna záchranář? Co tě vedlo k tomuto povolání?
Celý můj život se točí kolem pomáhání, zachraňování. Byl jsem dobrovolníkem pro Červený kříž, potom zdravotní sestra v nemocnicích, následně zdravotnický záchranář v sanitce a nakonec profesionální hasič a lektor zážitkové první pomoci. Zkrátka jde spíše o životní styl, který mě baví, naplňuje, a tak ani na cestách nechci být úplně bez záchranařiny.
V každé zemi, kterou projíždím, se snažím navštívit místní zdravotníky a hasiče, o kterých sbírám informace a pořizuji fotky, které chci následně sdílet s dalšími záchranáři na svém webu. V 95 % jsem se setkal s kladným přijetím zahraničních kolegů. Koneckonců máme všichni stejný záměr pomáhat a zachraňovat. Je to jedna velká mezinárodní záchranářská rodina. Mimo jiné na své tričko sbírám i záchranářské nášivky.
Chtěl by ses živit jako profesionální záchranář někde v zahraničí? Máš svou vysněnou zemi?
Práce ve zdravotnictví je náročná. Například v akutní péči je často 50 % diagnózy rozhovor. Proto záchranář musí ovládat místní jazyk ideálně i různá lokální nářečí. To velmi stěžuje najít si tuto práci v zahraničí. Také vzdělávací systémy v tomto oboru, kompetence, názvy léčiv – vše se liší.
Neříkám, že to nejde, jen to chce opravdu silnou motivaci a nejspíše roky na jednom místě. Nicméně rád bych do budoucna zase našel místo, kde bych mohl být hasič i záchranář ideálně v jednom. Třeba to bude zase má rodná zem, ale když se naskytne zajímavá možnost i jinde, skočím pro ní.
Ty jsi zároveň vášnivý cyklista. Kam už ses ze sedla kola podíval? Je nějaké místo, kam by ses vrátil znovu?
Možná překvapím, ale dlouhé trasy na kole mě nikdy nějak moc nebavily :-D Radši mám akčnější trasy na lehko s pořádným kolem. :-D Skládačka byl logický závěr při mém rozhodování, jak skloubit mou cestu s kolem.
Se skládačkou je výhoda, že se dostanu téměř všude. Na začátku jsem zmínil projeté státy, každý má něco do sebe. Znovu bych chtěl navštívit Gruzii pro nádherné hory, klid bez lidí a ne tak daleko od ČR. A pak asi střední Asii, ale už na něčem, co má motor, abych stihl projet vše, co chci vidět.
Co by zvítězilo? Kolo nebo loď? A proč?
Zvítězilo by kolo, protože kolo na loď vzít můžu, mou loď na kolo neposkládám. :-D A taky proto, že s kolem zažiji větší svobodu, ačkoliv plavit se mezi ostrůvky na své lodi je neskutečně příjemný zážitek – většinou…
Aktuálně jsi získal Working Holiday víza na Nový Zéland. Kdy se tam chystáš a máš už představu, jakou práci bys tam chtěl vykonávat?
Ano, druhý pokus o víza na NZ už byl úspěšný hlavně díky kamarádkám, které mi moc pomohly a patří jim velké díky!!! Nejspíše tam vyrazím z Filipín během září či října 2018. Zatím mám představu pracovat alespoň 3 měsíce v zemědělství, protože tím vznikne nárok nechat si prodloužit pracovní víza o další 3 měsíce. Potom záleží, co se naskytne. Nebráním se ničemu, naopak čím více netradiční či nebezpečné, tím pro mě lákavější.
Co bude po Novém Zélandu? Jsi plánovací typ, nebo to necháváš na osudu, kam tě zavane?
Plánovací typ jsem byl před cestováním hodně, protože mě většinou limitoval čas. Teď už mám času dost a limity jsou spíše finanční, roční období a víza. Takže uvidím, ale rád bych navštívil ještě Austrálii, projel jihovýchodní Asii až do Nepálu a sjel Ameriku od jihu na sever nebo naopak, to se uvidí.
A závěrečná otázka na tebe, Marku. Máš nějaké poselství, které bys chtěl vzkázat našim čtenářům Cestopisce?
Užívat života co nejdříve, dokud jsme ještě tady!!! Snažím se lidi motivovat k tomu, aby alespoň jednou za život podnikli cestu do světa bez cestovky na déle jak dva týdny. Podle mě cestování člověka velmi ovlivní, často změní, získá svůj vlastní reálný náhled na svět, nejen z internetu či médii. Naučí se být sám se sebou, získá sebedůvěru, možná bude více ohleduplný k životnímu prostředí, pozná spoustu zajímavých lidí rozdílných kultur a tohle všechno se do života moc hodí, i kdyby už dál cestovat nechtěl. Hlavně dávejte na sebe pozor a příjemné návraty domů, pokud to tam máte rádi stejně jako já.
Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.
Partneři
Digitální kancelář
digitálních nomádů
Nomádka Hanka Šormová