Inspirace

Malé děti cestování často zvládají lépe než jejich rodiče.

Hanka Šormová|13. 9. 2018|

Máte stále v hlavě zažité, že s dětmi nejde cestovat? Nebo ano, že jde, ale rozhodně ne dlouhodobě? Pak jste ještě nepoznali rodinu z portálu The Sabbatical. Vyrazili do ciziny i se dvěma malými dětmi (2 a 5 let). V rozhovoru jsme probrali snad vše, co by vám mohlo pomoci v podobném cestovatelském počinu.


V dnešním světě není až takový problém dát výpověď a cestovat po světě. Pro velmi odvážného jednotlivce s nadprůměrnou prací v Praze…. Vy jste ale dva a ještě máte děti! Jak moc těžké toto rozhodnutí bylo a co byla vaše největší motivace?

J: Rozhodnutí bylo lehké, protože jsme, o tom snili už dlouho. Když jsme čekali Lindu, dali jsme si 3. měsíční sabbatical v Jižní Americe… A nechtělo se nám vracet :-)  Již tehdy jsme se rozhodli, že než půjde Linda do školy, dáme si celý rok na cestování. No a Linda už příští rok školu začíná… Další motivací bylo, že jsme si chtěli dát pauzu od pracovního maratonu a zamyslet se nad tím, co kde a jak dál.


Jak vaše cesty financujete? Pracujete i na cestách?

J: Cestování je práce na několik úvazků, ale nikdo nám za ni zatím neplatí :-) Před odjezdem jsme intenzivně spořili, prodali hodně věcí, byt dali do pronájmu, vyplatila se i investice do kryptoměn. Máme tedy na ten rok dostatek financí pro náš nenáročný styl cestování.

V: Docela rádi bychom na něčem dělali, pomáhali s nějakým projektem na dálku nebo pracovali pro lokální neziskovku. To bychom ale museli dát děti do školky a to se zatím nepovedlo.


Až se vrátíte z této své velké cesty, kde se plánujete usadit? Navážete na život v Praze a vrátíte se do klasického zaměstnání?

J: To kdybychom věděli! :-) Zpátky do korporace? V Praze? Na jaký úvazek? Do menší firmy? Do startupu? Vlastní business?

V: V Praze máme byt a kamarády, takže vrátit se by bylo nejjednodušší. Práci, kterou jsme před cestou vykonávali, umíme dělat dobře, takže nebude problém se zaměstnat. Jen jestli se chceme vracet do starých kolejí... Máme ještě půlku cesty před sebou a tím pádem i čas na rozmyšlení co dál.


Říká se, že dovolená je zkouška pevnosti vztahu. Vy jste na dovolené posledních pár měsíců. Co to udělalo s vaším vztahem? A jaké to vůbec je být dlouhodobě 24 hodin spolu?

J: My jsme spolu nějakých 16 let. Těch zkoušek vztahu už bylo hodně a vím že mám nejúžasnější ženu na světe. :-) Je ale pravda, že být spolu non-stop jako rodina, je pro nás “záhul”. Času na náš vztah bylo zatím minimum, všechen si vzaly děti a logistika/plánování. Chce to hodně trpělivosti, tolerance a nervy z oceli. A taky umožnit občas tomu druhému být chvíli sám.

V: Teď jsme asi v polovině a je super že jsme se zastavili, zakotvili u babiček, našli si čas na sebe. Všichni jsme už potřebovali "vypnout". A pokecat i s někým jiným, než sami se sebou. :-) Dělat na něčem jiném než na itineráři. Takže pleju zahrádku u rodičů a mentálně oddechuji. Bez té pauzy uprostřed by to zřejmě začalo již skřípat mezi námi všemi.



Jaké země jste už navštívili a jaké máte ještě v plánu?

V: Za první půlrok jsme procestovali Thajsko, Filipíny, Taiwan, Austrálii, Fidži, Srí Lanku a zastavili jsme se i v Malajsii a Dubaji. V srpnu se chystáme na Island a pak je cílem střední Amerika.

Rádi bychom tam našli dobrovolnický program, do kterého by se mohla zapojit celá rodina. Chceme věnovat čas a energii na dobrou věc a víc si užít pobyt na jednom místě. Časté přesuny nás už unavují, není to to pravé ořechové.


Kde se vám líbilo nejvíce?

V: V tom máme všichni jasno, nejkrásnější zážitky máme z Fidži! Kromě překrásné přírody nám učarovali lidé, jejich dobrosrdečnost, laskavost a pohostinnost. Milují děti a nikdy neváhali je zlíbat, vzít na ruce, zahrát si s nimi.

J: Je to i jediná destinace, kde jsme měli možnost mít chvilku času i pro sebe, protože kolem dětí se pořád někdo motal a bylo o ně postaráno.


Podle čeho vybíráte vaše příští cestovatelské destinace?

V: Je to kombinace našeho bucket listu, aktuálního počasí v zemi, ceny letenek a ubytování a hlavně doporučení od jiných cestovatelů během cesty. Rádi se cestou seznamujeme a povídáme si o destinacích. Je to mnohem lepší než si číst průvodce. A rady od cestovatelů nás ještě ani jednou nezklamaly. Náš mozek si zřejmě pamatuje jen ty nejkrásnější místa a ty doporučuje dál. :-)


Které 3 exotické země jsou nejvhodnější pro dovolenou s malými dětmi a proč?

V: O Fidži jsme se již zmínili, to je naše srdcovka. Jen ta cesta tam je příliš dlouhá.

Kdo s cestováním pouze začíná, pro cestováni je krásné a jednoduché Thajsko. Domluvíte se anglicky, vnitrostátní letenky jsou levné, existují i autobusové a lodní spojení, které jsou vcelku dobře organizované, jídlo je vynikající a je všude dostupné (stánky na ulicích, trhy), pláže písčité a vlny tak akorát na skotačení ve vodě. V Thajsku dnes už potkáte spoustu rodin s malými dětmi a postupně se tomu přizpůsobují i služby (dětské židličky a koutky v restauracích, prolézačky, houpačky, dětské postýlky atd.).

J: Děti tady milují, budou se cítit skvěle. A když se vyhnete oblastem jako Phuket, Phi Phi, Pattaya a podobně, pořád máte možnost zažít krásné "autentické" Thajsko.

V: Nový Zéland, jestli ho můžeme považovat za exotickou zemi, je taky hodně příjemný pro cestování s dětmi. Vyspělá krajina, kde se domluvíte anglicky, vynikající cesty, výborně vybavené kempy (cestování karavanem je nejlepší způsob, jak Zéland procestovat).

Severní ostrov je teplejší a pro koupáni v moři ideální i pro děti. Na jižní ostrov se lehce dostanete i s autem (jezdí tam ferry) a tam si zase užijete hory, ledovce, fjordy i delfíny.



Mám o dost mladší sestru, takže vím, že při cestě na dovolenou její věci zabíraly vždy 2/3 kapacity kufrů. Většina z toho bylo náhradní oblečení a hračky. Jak toto řešíte s dětmi vy?

J: Všechno se nám vejde do dvou 90L vaků na záda a jednoho ruksaku. A to víme, že toho taháme příliš a budeme to redukovat.

V: Zatím jsme s dětmi cestovali po teplých krajinách, tam si myslíme, že problém s místem nemůže být. I dvouletého syna, který zašpiní jedno tričko u každého jídla, jsme zabalili do jedné cestovní síťky, tedy "packing cube" (máme jednu pro každého člena rodiny a do ní se musí vejít všechno jeho/její oblečení). Stačí nám pouze jedna sada teplého oblečení (mikina+kalhoty+ponožky+buffka), které se hodí hlavně na cestu letadlem nebo klimatizovaným autobusem/vlakem. Jinak stačí skutečné hodně málo kusů oblečení, které pereme dokola. V Asii vám oblečení operou do druhého dne, takže i při častých přesunech jsme byly schopni chodit v čistém.

Hračky si děti vozí ve svých mini baťůžcích. Samy si vybraly, co s sebou povezou a samy si to nosí na zádech :-) Enzo má ve svém baťůžku hlavně malá autíčka a někdy i modelínu, Linda vozí plyšáky, barvičky, nůžky na stříhaní (pozor, už jsme na ně jednou zapomněli a na letišti nám je sebrali), washi pásky, lepidlo a taky pár malých kousků lega. S tím si absolutně vystačí. Když k tomu přidáte všechny ty mušle, klacky, písek a cokoliv, co cestou najdou, někdy ani nemají čas si hrát s hračkami z batůžku.

J: Do země s chladnějším podnebím se ještě chystáme. Uvidíme, jestli se nám podaří udržet limit dvou batohů pro celou rodinu :-)


Co nezapomenout vzít s sebou, když cestujete s dětmi?

V: Nejdůležitějším je zdraví naších dětí, proto kompletně vybavená lékárnička, opalovací krémy s faktorem 50, klobouky a do některých zemí (Austrálie, Nový Zéland...) i oblečení s UV faktorem jsou sbaleny jako první.   

Nosítko – doma jsme sice chodili delší trasy s kočárkem, ale ten jsme sebou nechtěli vozit. A popravdě by nám byl na rozbitých asijských cestách k ničemu. Nosítko nezabírá tolik místa, a když už malé nožičky nemohou dál, je to naše záchrana, jak někam dojet.

J: iPad a velká, nabitá PowerBanka :-)


Jak dlouho jste se na tuto cestu připravovali a co všechno bylo potřeba před odjezdem zařídit?

V: Náš záměr odejít na sabbatical jsme oznámili zhruba rok předem. Nekonečné otázky známých a rodiny, které potom následovaly, nám vlastně pomáhaly na nic nezapomenout... Pronajmout byt, rozprodat zbytečné věci, zařídit očkovaní a zdravotní prohlídky, vybavit druhé pasy (jednu sadu pasů jsme nechali rodičům pro případ nouze), pojistit se na cestu a nezapomenout se poptat na sociální a zdravotní pojišťovně, co je potřebné zařídit tam. Vybavit si datovou schránku pro komunikaci s úřady. To vše a ještě mnohem víc jsme potřebovali vyřešit před odjezdem, abychom na to pak už nemuseli myslet během cesty.

J: Intenzivní přípravy trvaly asi poslední dva měsíce a bylo to hodně náročné. Pro udržení přehledu, co už je hotovo a co se ještě musí zařídit, jsme používali aplikaci Trello. A taky jsme měli Mindmapu. Hodně nám to pomohlo.


Jste spíš „plánovači“ nebo řešíte věci typu ubytování a výlety až na místě?

J: Plánovači úplně nejsme, ale když jsme někdy cestovali na krátkou dovolenou, na pár týdnu, měli jsme to docela promyšlené – co chceme vidět, jak se tam asi dostaneme a kde asi budeme spát. Alespoň pár rezervací jsme vždy měli.

V: Celý rok ale předem nenaplánujete. Teď se rozhodujeme ze dne na den. Když se nám na daném místě líbí, snažíme si tam prodloužit ubytováni. Často takto zůstáváme až do dne, kdy už má to místo rezervované někdo jiný a zůstat déle nemůžeme. Když se nám ale místo nelíbí, druhý den odcházíme jinam. Častokrát jsou i ceny příznivější, když jsou “last minute”.

J: Tato flexibilita je úžasná a zároveň místy strašně vyčerpávající.


Jak vaše děti snáší nesnáze spojené s cestováním? Co je pro ně nejhorší?

J: Děti to zvládají senzačně, až jsme z toho sami překvapení.

V: Co je nejhorší? Starší dcerce na cestě chybí kamarádi ze školky. Abychom si na ně občas společně vzpomněli, kreslíme a posíláme jim pohledy. Dětská společnost jim chybí oběma, vyhledáváme proto často hřiště nebo restaurace s dětským koutkem, aby se mohli s jinými dětmi seznámit a chvíli pohrát. No a po čase jim začali chybět i staří rodiče. S tím jsme tak nějak počítali, a tak jsme se po šesti měsících na cestě na chvíli zastavili doma.

J: Nabíjíme "baterky", plánujeme druhou polovinu cesty a děti si to užívají u babiček.

Často se setkávám s názorem, že cestovat s malými dětmi je zbytečné, protože si stejně nic nebudou pamatovat. Jaký na to máte názor?

V: Necestujeme proto, aby naše děti uměly vyjmenovat na mapě všechny místa, která jsme projeli. Je jasné, že Enzo (2 roky) si nebude pamatovat žádné z těch míst, Linda (5 let) možná už některá ano. Co jim ale cestování rozhodně dává, je větší rozhled, poznávají jiné lidi, kultury, jídla, učí se říkat "děkuji" v různých jazycích, vnímají některé jiné zvyklosti, hodně se učí o zvířatech, které cestou potkáváme, poznávají jiné druhy dopravních prostředků…

J: Navíc je krásné sledovat, jak se vyvíjí jejich vzájemný vztah. Teď jsou z nich úžasní parťáci. Cestování není zbytečné – vytrhává z rutiny, nutí řešit neobvyklé situace… Děti nás u toho sledují a učí se, že se všechno dá zvládnout.



Co byste poradili lidem, kteří se bojí cestovat s malými dětmi?

J: Nemusíte mít obavy, malé děti cestování často zvládají lépe než rodiče. Potkali jsme cestovatelské rodiny s novorozenými dětmi, předškoláky i školáky. Cestovali týden, měsíc, rok, několik let… Všechno jde. Svět je globalizovaný – nutrilon, pampersky i panadol koupíte všude. Hlavní je, aby rodiče zůstali v pohodě, pak jsou v pohodě i děti. Navíc v Asii děti doslova zbožňují, což dělá cestování ještě příjemnějším.

V: Pro ty nejmenší děti jsou důležité "konstanty", neměnné věci v neustále se měnícím prostředí. Oblíbený polštářek, hračka, režim… Cokoliv to je, dodržujte to i během cesty. U nás je to láhev mléka pro Enza a malá plyšová hračka pro Lindu. To je dokáže perfektně upokojit i na rušném letisku.

Vybírejte destinace, ve kterých se budete cítit v pohodě. Jestli jste nikdy nebyli v Asii, začněte spíš v Thajsku, než na Filipínách.

Obavy ze zdravotních problémů jsme měli taky. V předstihu (alespoň 6 měsíců u malých dětí) jsme řešili očkování. Děti do tří let mají spoustu i standardních dětských očkování a je třeba plánovat i s potřebnými časovými odstupy mezi. Poraďte se s vaším pediatrem nebo v specializované ambulanci pro cestovní medicínu.

Mějte s sebou lékárničku pro každý případ – radši ji mít přeplněnou, než v cizině vysvětlovat vaše příznaky anglicky. Poraďte se s vaším lékařem, co vše by měla lékárnička obsahovat. Naše pediatrička byla tak laskavá, že nám pomohla sestavit kompletní seznam léků, které s námi cestují (samozřejmě s ohledem na věk našich dětí). Pokud vaše děti nebo i vy užíváte nějaké léky pravidelně, mějte s sebou o tom přeložený doklad, mohli by vám jinak léky na hranici zabavit.

Také si zjistěte kontakt a adresu nejbližší ambulance nebo nemocnice v destinaci. V momentě, kdybyste to potřebovali, budete rádi, že to nemusíte v strese zjišťovat, ale hned víte, kam vyrazit.

Tyhle rady by snad mohly pomoci se cítit bezpečněji na cestě do zahraničí s malými dětmi. Jestli si cestování s dětmi neumíte ani představit, vyberte si několik rodin na sociálních sítích, které s dětmi již cestují (můžete se třeba podívat koho sledujeme my) a nějaký čas je "špehujte". Uvidíte, že to skutečně jde :)

 

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.

  
  
Hanka Šormová
Zdravím, cestovatelé, jsem Hanča, cestovatelka, nomádka a vášnivá knihomolka.

Mé dvě vášně jsou písmenka a cestování. Učím druhé, jak pomocí prvního si dopřát to druhé. Zastihnete mě tak na cestách s propiskou v ruce, jak vymýšlím chytlavé texty pro čtenáře mých klientů. Blogování je můj svět a teď se ho snažím předat i vám.

Zpět

Partneři

Digimadi
Digitální kancelář
Festival
digitálních nomádů
NaNomádskéStezce.cz
Nomádka Hanka Šormová