Saša jede: Dvouletý cestovatelský rekordman!

Malý Saša je zcestovalý víc jak leckterý dospělák. Za svůj kratičký život navštívil na tři desítky zemí a lezl i v Himálaji. Cesty si neskutečně užívá, jak nám prozradil v následujícím rozhovoru. Zachovali jsme jeho osobitý styl mluvy, tak si užijte cestování i s malým Sašou.

V kolika letech jsi začal cestovat?

Začal jsem cestovat vlastně hned, jak jsem se narodil. Už ve třech týdnech jsem spal venku ve stanu, byl jsem vynesen na vrchol Klínovce. Poprvé do zahraničí jsem jel o dva týdny později. Maminka a tatínek mě přenesli ve sněžnicích několik set kilometrů skrze švédskou divočinu. Potkal jsem dokonce na pár metrů medvědici s medvídětem.

Vzpomeneš si, kolik cizích zemí už jsi navštívil?

Je to okolo 36 zemí. Když mi bylo dva roky, tak to bylo 29. Musím ale počítat i 4 "nezemě" - Tibet, Hong Kong, Macao, Turkestán - tedy velice specifické části Číny.

Jaká byla tvá nejdelší cesta?

Nejdéle jsem byl na poslední cestě v Asii. Vyrazil jsem na podzim a přijel v létě. Něco okolo 9 měsíců. V Asii jsem strávil více jak polovinu svého života -15 měsíců celkem. Teď je mi 28 měsíců.

Těšíš se po takových cestách zase domů?

Těším se kamkoliv, nemám to rozdělené. V Čechách je ale dost problém si sehnat kamarády na hraní a já si moc rád hraji, děti jsou někde schované. Ve většině zemí, kde jsem cestoval, jsem měl plno kamarádů.

Co na tvé cestování říkají babička s dědou? Nebojí se o tebe?

Babičky a dědové se moc nebojí, část z nich aktivně cestuje také. Potkali jsme se s nimi i na druhém konci světa.

Co tě na cestování baví nejvíce a co naopak vůbec nemáš rád?

Všeobecně snáším špatně velké horko. Maminka a tatínek to ale má stejně. Umí najít zemi a roční období, aby horko nebylo velké. Jsem také nerad sám, rád si hraji. Ale na cestách s tím není problém. Zima mi vůbec nevadí, naopak, spal jsem venku v -20 stupních a nebyl to žádný problém. Sníh miluji a docela dost si ho užívám. Byl jsem třeba v Himálaji a jiných zasněžených horách. Byl jsem i nad 5000 metrů vysoko. A tam je sníh i v létě.

V jaké zemi se ti zatím líbilo nejvíc?

Já to takto nevidím, líbí se mi všude, ale je pravda, že si vybíráme moc hezká místa.

Jako modrooký blonďák určitě poutáš na cestách spoustu pozornosti a hádám, že se s tebou chce hodně lidí fotit. Jak zvládáš tuto pozornost?

Záleží mi na přístupu, umím si zjednat pořádek sám. Ale taky umím zkazit fotku. Když ale někdo přijde a nejdříve si se mnou třeba hraje, pak není problém udělat i fotku na památku. Protože pak je i proč.

Co děláš při dlouhých přesunech? Nenudíš se?

Nikdy se nenudím, umím se zabavit. Nepláču, to už by mě muselo něco bolet, a to se neděje příliš často. Když už cestu znám, pak se někdy trošku zamýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdybych jel někudy jinudy. Pak ale stejně vždy najdu něco zajímavého i na známe cestě. Obvykle jsou to lidé. Děti. Ta komunikace mě baví.

Kam se chystáš v nejbližších týdnech?

Naposledy jsem byl v Itálii a Švýcarsku v ohromných zasněžených horách. Na ty hory jsem vylezl úplně sám bez pomoci. To už je několik týdnů. Nyní se chystáme jet autem na Island.

Island je na mapě daleko, ale autem je blíže něž Španělsko. Jede se totiž jen něco více než 1000 kilometrů. Trik je v tom, že se auto nalodí na trajekt a tím se jede nejdříve přes Faerské ostrovy a Severní moře. Třetí den přes Atlantský oceán už na ten ledový ostrov. A protože je opačná půlka Islandu už na Severoamerické kontinentální desce, tak to bude můj nový kontinent. Amerika! I tam se dá dojet autem! Stačí natankovat necelé dvě nádrže!

Na podzim jako obvykle pojedu na celou zimu a asi i jaro do Asie. Zatím ale nemáme žádný plán!

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.