Cestopis Kostarika

Corcovado - klenot mezi národními parky Kostariky

Ludmila Růžičková|1. 5. 2018|

Corcovado národní park zaujímá přední místo v zájmu přírodovědců. Jedná se totiž pravděpodobně o území s největší biodiverzitou na světě. Najdete zde množství endimických druhů rostlin i živočichů.

Do národního parku Corcovado se můžete dostat několika vstupy. Nejvyužívanější je přístupová cesta z jihu ze Sireny. Já jsem se sem vydala ze severu, přes Drake Bay. Z letoviska Dominical, známého pro jeho skvělé vlny na surování, vyrážím autobusem už ve 4.45 ráno. V Sierpe měním autobus a v 11 hodin odjíždí z Drake Bay přístaviště malá motorová loď. Po hodině plavby mě posádka vykládá spolu s potravinovými bednami u hostelu v džungli, který jsem si před pár dny zarezervovala.

Od prvního momentu až do konce svého čtyřdenního pobytu tady nevycházím z úžasu. Loď zpomaluje, zastavuje, ale ke břehu prý nemůže, protože by uvízla na mělčině. Nezbývá tedy, než si zout pohorky a skočit po kolena do mořské vody doufajíce, že mě vlny neporazí i s mými dvěma těžkými batohy a drahou fototechnikou. Ale to už přibíhají na pomoc mladí opálení jinoši, do půli těla nazí, a transportují na břeh bedny s potravinami, moje batohy i mě! No tak to by bylo. Výsadek z lodi jsem přežila, skoro se „suchou nohou“. Takže kde to tedy vlastně jsem?

Hostel Jungla del Jaguar se nachází na severní hranici národního parku Corcovado, na Osa poloostrově. Stará se o něj skupina asi deseti mladých dobrovolníků, převážně z USA, dále ze Španělska, Itálie a Holandska. Ráno každý dostane přidělenou roli, společně se pak vaří, stará o chod „domácnosti“, o zahradu a zajišťuje se program pro návštěvníky. Hostel je obklopený z jedné strany mořem, z druhé džunglí. Žádné supermarkety, obchody či vyžití městského typu. Přirozeně se tak stanete součástí této velké „rodiny“, která žije v souladu s biorytmy přírody a kterou tvoří dobrovolníci, stejně jako i návštěvníci, kteří se můžou zapojit do společných aktivit. Šumění moře kolem, šustění palmových listů a sytá zeleň džungle působí na duši jako balzám. Jedinou vymožeností moderního světa je zde zavedený internet. Nicméně každý si raději užívá reálného světa venku na sluníčku, než brouzdáním virtuální realitou facebooku.




I ubytování je koncipované tak, že si připadáte jako součást okolní přírody. Velká dvouposchoďová budova z přírodního materiálu je společnou ložnicí až pro 30 osob, s otevřenými všemi stranami, aby sem mohl proudit čerstvý vzuch. Každá postel má svoji moskitiéru a noční klid zajišťuje přirozené střídání dne a noci, kdy se již po 6. hodině večer stmívá a malé žárovky v budově neposkytují dostatečné osvětlení. Spojitost s přírodou zde umocňují malí netopýři, visící na stěně naší ložnice, což jedna mladá Američanka nese velmi těžko a druhý den tento hostel v džungli opouští.

Mně naopak příroda, obživlá příjemným chladem noci, fascinuje a hned po prvním západu slunce na pláži vyrážíme s jedním americkým studentem biologie do nitra džungle. Výhodou polohy hostelu je, že se nachází ještě za hranicí národního parku Corcovado, proto nejsme nijak omezeni otevírací dobou a můžeme se do džungle vydat kdykoli se nám zachce. Je však vhodné dodržovat určitá pravidla bezpečnosti. Do džungle vstup pouze v pohorkách nebo holinkách, nedotýkat se ničeho kolem, nesahat na větve vyčnívající do cestičky. Nikdy nevíte, kdy se taková větvička promění v hada. Na Kostarice žije kolem 130 druhů hadů a z toho i spousta smrtelně jedovatých.

Nemusíme chodit daleko a již se nám naskytuje první dechberoucí scéna. V tůňce slyšíme kvákat žáby a najednou ve světle čelovek uvidíme rychlý pohyb a pištivé kvákání. Oněměle se díváme na hada, jak do sebe souká celou žábu. Trvá mu to však velice dlouho. Nejspíš je to pro něho příliš velké sousto. Žába kope nohama a snaží se vymanit se smrtelného sevření. Sledujeme tento dramatický boj na život a na smrt, kterému vytváří zvukovou kulisu teskné pokvákávání žabího druha či družky v zpovzdálí. Had s žábou pomalu otáčí a pokaždé ji nasouká hlouběji do svého těla. Asi po půl hodině je jasné, že žába svůj boj prohrála.

Užaslí nad nevídaným zážitkem pokračujeme pomalu dále a všímáme si každého pohybu či šustnutí kolem. Po větvi nad námi se prochází mravenečník a oslepeně mžourá do světla našich čelovek, termiti odhodlaně šlapou svoji cestičku s kousky listů nad hlavou, lenochod visí z větve a tváří se, že vlastně vůbec není noční tvor. Na břehu moře pak pozorujeme stovky krabů, přebíhajících s klepáním přes kameny a užíváme si idylickou noční atmosféru na pláži pod kokosovými palmami.




Druhý den po společné snídani vyrážíme celá skupina na procházku po pobřeží. Ranní lodí přijel i majitel hostelu Leo, který má hluboké přírodovědné znalosti, ukazuje nám jednotlivé rostliny džungle a vypráví o jejich využití v lidové medicíně. Úzká cestička nás zavede až k vodopádu s průzračně čistou vodou. Na zadní pláži obehnané skalisky relaxujeme pod obrovskými starými stromy. Leo nám ukazuje liány spadající asi 20 metrů z koruny stromu až dolů na písečnou pláž.

Jsou prý tak pevné a pružné zároveň, že se po nich dá bez problémů šplhat, což hned demostruje. Samozřejmě to chci také zkusit a tak jako jediná z celé naší skupiny šplhám do koruny stromu. Je to pěkná výška. Nahoru to jde dobře, dolů to je však horší. Musím si odpočinout na větvi sousedního stromu. Trochu sedřená, ale šťastná z nevšedního zážitku se nakonec dostanu bezpečně dolů. Ostrov Isla del Caňo je vyhlášen jako přírodní rezervace a jedna z populárních destinací na šnorchlování. Nachází se v moři na dohled od našeho hostelu. Jedeme pronajatou lodí na jeho průzkum. Korály v moři jsou zde malé, nicméně množství rybek kolem je úchvatné. Připlave se podívat i párek obrovských želv. Po relaxu na pláži ostrova zvedáme kotvy a vracíme se zpět do hostelu. Je mi trochu smutno, protože i já budu muset zítra zvednout kotvy a opustit tento okouzlující zapomenutý ráj pod almami. Zůstanou mi však nádherné vzpomínky na romantické západy slunce ve společnosti báječných lidiček místní komunity, podbarvené kytarovými písničkami, zvuky cikád a šustěním palmového listí.

Podrobný itinerář mé měsíční cesty po Kostarice najdete na mém blogu. Ale sledovat mě můžete i na FB nebo Instagramu.

 

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.

  
  
Ludmila Růžičková
Ludmila je dobrodružná cestovalka, vyznavačka aktivního života a principu minimalismu (čím méně věcí vlastníš, tím jsi svobodnější).

Po 8 letech cestování zakotvila dočasně v horách v Kanadě. O tom píše tvz. Kanadské listy na svém blogu www.natura-linda.com. Její fotografie z cest můžete vidět mimo jiné i na jejím instagramu.

Zpět

Partneři

Digimadi
Digitální kancelář
Festival
digitálních nomádů
NaNomádskéStezce.cz
Nomádka Hanka Šormová