Do světa na kole – 2. část

V tomto díle si reálně řekneme, co vás nejspíše na vašem cyklodobrodružství čeká. Nadešel den D, hodina H a s různými pocity vyrážíme vstříc velkému cyklodobrodružství. Někdo to vezme rovnou letecky na jiné místo a další si to razí rovnou na svém přibližovadle.

Bicykl = svoboda

Jeden z mých prvních pocitů na kole je ohromná volnost, svoboda. Celkově se s kolem dostanete téměř všude, zejména v porovnání s vozidlem. Nejvíce jsem to pociťoval ve městech a přírodě při hledání místa na spaní. Se svým kolem jsem jednou dokonce přelézal i přes dva metry vysoký plot! Pak jsou ale místa, kde vás na kole nepustí, například dálnice či jiné rychlostní úseky, místy tunely, mosty. Jižní Korea i Japonsko má minimálně jedno mezinárodní letiště kousek u města na ostrově, ze kterého se ale na kole po cestě legálně nedostanete, odzkoušeno na vlastní kůži a už nechci být hledaný cyklista japonskou policií a ochrankou… Další z pocitů první dny byl bolavý zadek. Pokud jste si ale vybrali kožené sedlo od firmy Brooks, velmi brzy se vytvaruje podle vašeho pozadí a pak už je po starostech v této oblasti.

Veřejná a jiná doprava

S kolem je možno cestovat i jinými dopravními prostředky, což občas může přijít vhod, dodává to pestrost cestování. Co třeba noční přesun autobusem přes oblast, kterou chcete nebo potřebujete rychle projet. Nebo stopování, policejní eskorta na korbě jejich vozu, tažení sanitním vozem na majáky, loď… A co naložit kolo do vlaku a cestovat 50 hodin přes poušť v Kazachstánu? Nejen že si odpočinete, ale taky rozšíříte své cestovatelské obzory, minimálně pro mě to byl jedinečný a autentický zážitek!!! Za většinu těchto dopravních prostředků si musíte ovšem připlatit různé částky, někdy jde o minimální částku a jindy o nehorázné peníze v porovnání s jízdenkou za osobu.

Taky přepravní podmínky se liší. Zatím co v Kazachstánském vlaku to nikdo neřešil, kolo naložili do střechy vlaku, v Japonsku vás do vlaku nepustí, pokud máte kolo skládací, tak ano, ale pouze se speciálním obalem. Přeprava letadlem je taky podobná, ceny za příplatky jsou různé dle leteckých společností, kolo musí cestovat ve speciálním obalu, krabici, vypuštěný vzduch z pneumatik, odmontované pedály a řídítka rovnoběžně s rámem kola, ať nic netrčí. Pořádně si nastudujte přepravní podmínky, každá letecká společnost je má jinak, vyvarujete se tím velkým či drahým komplikacím. Skládací kolo jsem zabalil do celty, kterou mám pod stan, obalil potravinářskou folií a taky to prošlo. Nezapomeňte kolo očistit, například Nový Zéland je na nečistoty striktní!!! Některá letiště mají full servise, kde najdete vše potřebné k zabalení, na jiných budete bohužel hledat marně, pozor na to!

Hraniční přechody aneb jiný kraj, jiný mrav.

Přechod přes hranice po zemi je taky velké dobrodružství. Čekal jsem, že to bude jednoduché, opak byl pravdou. Na většině hraničních přechodů byli překvapení, a tak jsem musel podstoupit celý proces jako pěší. To znamená odstrojit komplet kolo, natahat veškeré zavazadla do budovy k prohlídce, větší přechody disponují rentgenem na zavazadla. Občas jsem do budovy musel přinést i kolo, ačkoliv tam na to neměli prostory.

V Turkmenistánu mi chtěli zabavit kde co, za stolem sedělo 5 vojáků a byli velmi nepříjemní, horší než maturita! A na Mongolské hranici? Kocourkov!!! Jednalo se o hlavní přechod mezi Ruskem a Mongolskem. Napřed mě jako cyklistu vrátili, že musím jet ve vozidle. Domluvil jsem se s řidičem kamionu, ale vrátili nás zase, že to musí být osobní vozidlo. A tak jsem zaplatil místní ženě, která se převozem lidí přes hranice evidentně živý, aby mě 200m převezla. Zpět už jsem jel autobusem a bez problémů. Jen výjimečně jsem projel hranicemi bez komplikací. Na druhou stranu jsem nikdy nečekal v koloně aut, nemusel řešit pojištění vozu, vstupní poplatky a úplatky tak jak to mají vozidla. 

Pomalu, ale jistě a svobodně.

Bicykl je pro mě zlatá střední cesta v rychlosti přesunu. Když bych se vydal pěšky, budu velmi pomalý, nebo budu stopovat či využívat veřejnou dopravu a tím stále závislý na někom jiném. Při cestování s vlastním vozidlem jste sice rychlí, ale někdy až moc. Navíc je zde mnoho potencionálních komplikací. Na kole či koloběžce vstřebávám okolní prostředí postupně, stíhám zapojit veškeré smysli, vnímat detaily. Navíc jde o ekologický dopravní prostředek. V městských zácpách jsem často nejrychlejší účastník silničního provozu, odměnou mi je spousta prachu, výfukové plyny a neustálé troubení zejména v Asii tak velmi populární. 

Nejste opravář kol? Budete!

Když už přece jen mám technický problém, v drtivé většině případů jsem schopný pomoct si sám na místě. Nejčastější je samozřejmě defekt, ale při troše cviku jde o zdržení na pár minut. Velmi se hodí cestovat s náhradními díly, které jsou pro vaše kolo specifické. Shánět speciální rozměry čehokoliv někde v cizině je občas nemožné a jde-li o podstatnou část, nezbývá než improvizovat nebo čekat na zásilku od přátel. 

Každé kilo navíc se počítá

Samozřejmě bicykl má omezenou přepravní kapacitu, kterou sebou můžete vést, stejně časem budete postupně vyřazovat vše, bez čeho se trochu obejdete, jen aby jste snížili celkovou hmotnost kola. I po roce stále přemýšlím, co bych ještě nemusel vozit :-D

A proč? Samotná příroda dokáže cykloturistiku velmi zpestřit. Jedu do kopce, 20km stoupám, šílené teplo a vlhko, v tu chvíli nemám rád kolo, pak ale přijde přelom, sjezd z kopce a kolo je ten nej prostředek na světě. Následuje rovina… jenže aby to bylo veselejší, tak fouká tak silný protivítr, že téměř stojím na místě. Do toho projede těsně kolem mě nákladní vozidlo, větrný poryv se mnou cloumá a následující oblak prachu mám všude. No a jak začne pršet, tak nenadělám nic, buď se schovat a čekat kdo ví, jak dlouho anebo se obléct do nepromokavého oděvu, pod kterým se stejně za chvíli zapotím tak, že jsem také totálně mokrý.

Ve zdravém těle, zdraví duch

To vše ale ze mě dělá silnějšího a odolnějšího jedince. Fyzická kondice je výborná, figura sportovní, mysl už za tu dobu odolná a odhodlaná. Jenže občas se i tělo pokazí, nesedne místní jídlo, nový virus, nachlazení, dehydratace, bolesti hlavy i kloubů, podrážděné oči, citlivé zuby na vítr, vazoneuróza z neustálých otřesů z řídítek, únava. Buď si najdete místo, kde tělu dopřejete zotavení anebo častěji z nějakého důvodu zatnete zuby a jedete dál. Cyklista je také jeden z nejzranitelnějších účastníků provozu a upadnout v kluzkém terénu je taky jednoduché a nebezpečné. Proto se snažím neustále nosit vše, co mě může v tomto ohledu pomoct. Přilba, cyklistické brýle, reflexní prvky, přední i zadní osvětlení, vhodná obuv.

Lokálně jsem do výbavy přidával i klacek na psy. Ze začátku jsem razil taktiku, že jen běží a štěkají, když si jich nebudu všímat tak se nic nestane. Od doby, kdy mě jeden chlupáč ze smečky sjel svým tesákem moje upocené lýtko jsem změnil názor, přece jen vzteklina je stále smrtelná nákaza. Tím, že je kolo relativně malé, je i lehce ukradnutelné, takže pozor při nákupech či během noci. Taky se vyplatí mít vše dobře připevněné, pokusy o rychlokrádeže se nezdařili, jelikož nevěděli rychle jak něco odepnout. A během noci jsem v drtivé většině měl veškerou výbavu ve stanu včetně složeného kola, nebo spal v hamace a kolo měl připevněné, aby mne případná cizí manipulace vzbudila. 

Cyklocestování je boží!

Z článku lze mít pocit, že kolo není zrovna ideální dopravní prostředek pro cestování po světě. Popsal jsem zde klady i zápory, tak jak to skutečně je. Ale kdo zažil už ví, kdo nezažil, ať vyzkouší. Nejvíce mě baví zajet s kolem na krásné místo bez lidí, ať už to bylo úpatí hor, břeh jezera, řeky, moře, vrchol hory, útes či kaňon, les, vrchol pouštní duny. Na tomhle krásném místě si postavit stan a ráno po otevření očí první co vidím, je ta úžasná krása přírody!!! Příroda je nejpěknější hotel na světě. Možná díky právě tomu všemu výše popsanému, je cyklocestování ohromné dobrodružství, a v očích jiných cestovatelů i místních lidí velmi obdivovaná varianta. Vyzkoušejte, doporučuji.

V posledním třetím díle sepíši pár krátkých příhod, ze kterých si lze vzít ponaučení, rady a tipy.

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.