Velice rozšířeným dopravním prostředkem po celém Thajsku je tuk-tuk. Je to vlastně jezdící tříkolka, jejiž přední část tvoří motocykl s jedním kolem, kde sedí řidič, který řídí vozidlo. Za ním se nachází vozík na dvou kolech, který je zastřešený. Tento dopravní prostředek je hojně využíván v Asii jako taxi. Pro některé Thajce toto vozítko představuje značnou část obživy. Řízením či čekáním u památek na turisty si Thajec může v sezóně vydělat v přepočtu tak 200 Kč denně. Když narazí na nezkušené turisty, vydělá si i více. Pokud si navíc zákazník koupí zboží v obchodě, kam ho tuk-tukář vezme, má z toho provizi.
Než jsme jeli do Thajska, načetla jsem si plno diskuzí, co dělat, aby člověk tuk-tukářům nenaletěl. Ovšem v praxi se mi tyto poznatky jakoby vykouřily z hlavy.
První naše zastávka v Thajsku byl Bangkok. Plánovali jsme se podívat na nejznámější turistické památky a místa. Jedním z našich cílů byl i Královský palác (Grand palace). Nasedli jsme na metro, jeli několik zastávek a pak jsme si řekli, že zbytek cesty dojdeme pěšky, jinak bychom museli městským autobusem. Podle mapy jsme byli už kousek od paláce, ale nevěděli jsme, jakou uličkou jít.
Tak jsme postávali s mapou v ruce na ulici a živě jsme diskutuvali. Přistoupil k nám nějaký Thajec, který mluvil obstojnou angličtinou a zeptal se, co hledáme. Byla jsem překvapená jeho vstřícností. Pozdějí jsem zjistila, proč. Řekli jsme mu, že míříme do Královského paláce. On hned, že palác je momentálně zavřený, že je tam král a bude otevřený až o několik hodin později a jestli se zatím nechceme podívat na jiné památky. Ano, toto je typická výmluva, kterou Thajci používají, aby vás nalákali do tuk-tuku, četla jsem ji několikrát. Ale v té chvíli, jak kdybych na všechno, co jsem četla, zapomněla a uvěřila jsem mu. Thajec vzal ochotně naši mapu a začal nám doporučovat památky a říkal nám, jak to tu chodí a jaké jsou ceny tuk-tuků. Tak jsme po delším přemlouvání souhlasili.
Odvedl nás ke kamarádovi, který měl tuk-tuk a který nás ke všem památkám zaveze a vždy na nás počká. Ještě než jsme nastoupili do tuk-tuku, jsme se dohodli na ceně 60 THB. Což je na naše v přepočtu tak 40 Kč, které Thajec dostal tak za 4-5 hodin, co s námi strávil.
Jinak ještě ohledně té ceny tuk-tuku. Předešlý den, když jsme byli na hlavním nádraží, tak jsme si vzali tuk-tuk. Nastoupili jsme, aniž bychom se domluvili na ceně. A když jsme měli vystoupit, tak po nás chtěl 500 THB (asi 330 Kč) a my, že se asi zbláznil, že mu dáme jen 200 THB (asi 130 Kč). Tak nakonec s tím souhlasil a my jsme byli rádi, že jsme ušetřili. Ovšem pak jsme zjistili, že tuk-tuk nás odveze i za hodně nižší cenu. Samozřejmě, že pro nás byly levné obě ceny, když si vezmu, za kolik by nás odvezlo taxi v České republice. Ale když jste v Thajsku, je dobré se přizpůsobit jejich cenám. Protože při delším cestování zjistíte, že každý peníz se vám později bude hodit.
*
Takže za 60 THB jsme si zažili typické "thajské kolečko". To znamená, že tuk-tukář vás vezme ke dvěma, třem chrámům, ke kterým by vás asi nenapadlo jít. Pak vás vezme do takového Fashion centra, kde se prodávají obleky či dámské šaty. Ručně šitý kašmírový oblek zde pořídíte třeba za 7 000 Kč. Samozřejmě, že Thajec doufá, že si něco koupíte. Má z toho pak provizi. Dále jsme navštívili výrobnu šperků (Jewely centrum), kde před vámi řemeslníci opracovávájí drahé kameny. V zadní části pak byla prodejna suvenýrů. Tady už jsme nakoupili pár upomínkových předmětů.
No a když jsme řekli, že do dalšího obchodu jít nechceme, tak on na nás fikaně. Když budeme v té cestovní kanceláři (TAT centra - místní certifikovaná cestovní kancelář) 10 minut, tak za to bude mít zadarmo vstup do centra a může nás pak odvézt. Ale že si nic kupovat nemusíme. Takže jsme se z další zastávky nevyvlíkli. Thajci jsou docela přesvědčiví. Zabili jsme přes půl dne objížděním těchto obchodů a chrámů. Do Královského paláce jsme muselí jít další den. Vtipné bylo, že u brány paláce jsou nalepeny cedule s upozorněním, že se jedná o podvody, pokud někdo tvrdí, že je palác zavřený.
Prvních pár dní jsem byla na Thajce naštvaná, že nás takto převezl a lhal nám o uzavření paláce. Ale po čase jsem si uvědomila, že to byla vlastně naše chyba, že jsme mu na to skočili. Také jsem to brala jako zkušenost, na kterou teď ráda vzpomínám. Člověk tak pozná trošku thajskou mentalitu, jejich myšlení a ocení jejich snahu vydělat i na tom málu, co mají.
1) Vždy než nastoupíte do tuk-tuku, dohodněte se na ceně a místu, kam chcete odvést.
2) Nevěřtě žádným Thajcům v blízkosti známých památek, ať vám řeknou jakkoukoliv výmluvu, proč je památka zavřena.
3) Zjistěte si dopředu kolik stojí jízda v tuk-tuku, ať zbytečně nepřeplatíte.
Na závěr bych chtěla říct, že určitě každému doporučuji vyzkoušet si toto "thajské kolečko". Uděláte si pak celistvý obrázek, jak vše funguje.