Cestopis Izrael

Vždyť se tam pořád bojuje aneb proč (ne)jet do Izraele

Pavel Pšeja|17. 5. 2018|

Pokud jste někdy třeba jen zauvažovali o tom, že vyrazíte podívat se do Izraele, a řekli jste to někomu ve svém okolí, tak to určitě znáte – hned jste slyšeli, že jste blázni, protože se tam přece střílí a vůbec bojuje a je to tudíž strašně nebezpečné … Tak třeba v přesvědčování sebe i svého okolí pomůže moje zkušenost.

Při mnoha svých cestách do Izraele, od krátkých několikadenních pobytů až po několikaměsíční pobyty, kdy jsem v této zemi celkem strávil více než rok svého života, jsem ani jedinkrát něco takového nezažil a vlastně jsem se ani nedostal do nějaké situace, která by byť jen vzdáleně zaváněla nebezpečím.

Byl jsem na hranici s Libanonem, u syrské hranice jsem se díval z Golanských výšin dolů do Sýrie na zničené město Kunejtra, a pohyboval jsem se podél hranice s Egyptem, za níž je neklidný Sinajský poloostrov. Několikrát jsem piknikoval těsně u pásma Gazy a díval jsem se odtud na panorama Gazy. Nesčetněkrát jsem se procházel Starým městem v Jeruzalémě a jeho arabskými čtvrtěmi. Byl jsem často na Západním břehu, a to i v Hebronu, který má pověst místa sužovaného častými střety. A v pátek, těsně po modlitbách, jsem se v jednom palestinském městečku dostal přímo mezi dav místních vracejících se z kázání. Ale nikdy jsem neměl žádný problém.

Pravda, u Gazy se jednou střílelo… Jenže to bylo jen cvičení izraelské armády. Jo, a jednou po mně ve Starém městě v Jeruzalémě jeden arabský výrostek hodil kamenem. Jenže naneštěstí pro něj si neuvědomil, že stojím na místě, kde jsem mnohem výše než on, a že seshora dolů se hází mnohem lépe než obráceně… Utíkal pak opravdu rychle. A tak paradoxně nepříjemné pocity jsem měl jen v ultraortodoxní jeruzalémské čtvrti Mea Šearim, kde stačí jen málo, abyste měli s místními problém. Takže pokud nebudete mít vyloženě smůlu, bude vaším nejdramatičtějším zážitkem pohled na vojáky, kteří běžně chodí na veřejnosti se zbraní. A na ně si za dva dny zvyknete.

Určitě se jeďte do Izraele podívat, stojí to za to. Památky i příroda jsou neopakovatelné. A až se nabažíte mystické atmosféry Jeruzaléma  a zrelaxujete v nikdy neusínajícím Tel Avivu, podívejte se i mimo místa v běžných itinerářích. Třeba na krásné útesy Roš HaNikra na libanonské hranici, křižácký hrad Belvoir s nádhernými výhledy, nebo na neopakovatelné Barevné písky v poušti Negev. Odpočinout si můžete například v bazéncích reservace Gan HaŠloša nedaleko Galilejského jezera, kde vás budou zdarma ožužlávat rybičky (což by vás u nás stálo pěkný peníz), nebo na některé z mnoha pláží Středozemního moře. A až se budete vracet domů, budete vědět, že se do Izraele brzy zase vrátíte.

Pokud budete chtít vědět víc, napište mi, rád poradím!

 

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.

  
  
Pavel Pšeja
Pavel je člověk neklidného ducha a mnoha povolání, který vás může provést jak mnoha kouty světa, tak i lidské povahy.
Pokud ho nenajdete doma v Brně, určitě bude na některém z dalších světadílů. Pavlovy zážitky z cest nebo postřehy z jeho mnoha jiných činností najdete na jeho webu www.pavelpseja.cz, kde se dozvíte leccos o tom, co dělá a co si myslí. Nebo koukněte na  jeho facebook.
Zpět

Partneři

Digimadi
Digitální kancelář
Festival
digitálních nomádů
NaNomádskéStezce.cz
Nomádka Hanka Šormová