„Snila jsem, že budu žít na opuštěném ostrově jako Milla Jovovich z Návratu do Modré laguny,” prozrazuje nomádka Lenka Papřoková

Vymýšlet slogany od Atlantického oceánu… Kdo by to nechtěl? V dalším z rozhovorů na Cestopisci jsme vyzpovídali Lenku Papřokovou. Spolu s partnerem Robertem Vlachem tráví hodně času na Kanárech, kde Robert dopsal i bestseller Na volné noze. V rozhovoru jsme se dotkli i témat, jakými jsou propojení výchovy dětí a cesty, nebo digitální nomádství.

Ahoj Lenko, prozradíš nám, kde se bere tvá láska k cestování?

Sama jsem začala cestovat už v 15 letech, kdy mě taťka posadil na autobus do Bernu. Nikdy nezapomenu na ty motýlky v břiše a svou první jízdenku do Švýcarska, kterou mám pečlivě schovanou. Rodiče i prarodiče mě od dětství v cestování a učení se cizím jazykům podporovali. Společně jsme projeli hodně zemí i celé Česko.

Cestování na vlastní pěst bývá často spojené s nějakým dobrodružstvím. Jaké jsou tvé nejšílenější cestovatelské zážitky?

Těch šílených bylo hodně, jako jeden z posledních si vybavuji náš let do italského Bari. Pilotovi se nepodařilo přistát a když minul runway, letadlo se ohromnou rychlostí vzneslo zpátky do oblak. Více než půlhodinu jsme ještě kroužili, než se konečně přistání povedlo. Byl to dost nepříjemný zážitek pro všechny, ale prý se to občas stává.

Existuje nějaká destinace, která tě chytla za srdce a kam se vždy ráda vracíš?

Hned tři! Tak zaprvé jsem si zamilovala Luberon ve vnitrozemí Provence. Jde o oblast kolem městeček Goult, Roussillon, Lacoste, Bonnieux, Isle-sur-la-Sorgue a Ménerbes, kde žil mj. slavný anglický spisovatel Peter Mayle, který zemřel letos v lednu. Jeho kniha Rok v Provence udělala ze zapadlého koutu Francie jeden z nejvyhledávanějších venkovských regionů na světě. S popularitou Provence dnes může soupeřit snad jen italské Toskánsko. Překrásné domy mezi vinicemi a levandulovými poli si tam vystavěly filmové hvězdy, přední politici a podnikatelé. Právě na takových honosných letních sídlech francouzských boháčů jsem v létě brigádničila a mám v té oblasti i pár přátel.

Druhou top destinací je pro mě určitě Las Palmas de Gran Canaria. Město velké asi jako Brno má jednu z nejkrásnějších a nejudržovanějších městských pláží v Evropě. Gran Canaria (ale i zbylých šest Kanárských ostrovů) má velmi příjemné klima, které je údajně nejstabilnější na světě a pocitově se podobá přelomu našeho jara a léta. Pokojová teplota na ostrovech je ideální i v noci — dá se spát jen pod prostěradlem.

Třetí místo, které mě chytlo za srdce, je Lausanne a okolí Ženevského jezera ve Švýcarsku. Jsou to místa, kde jsem delší dobu pobývala, lidi i švýcarskou přírodu jsem si naprosto zamilovala. Stejně jako sýrové fondue nebo hledání a pojídání místních lanýžů.

S partnerem a synem trávíte na Kanárských ostrovech hodně času. Kolik času tam ročně pobýváte? A proč zrovna tam?

V Las Palmas trávíme v posledních letech zhruba tři měsíce ročně, především v zimě. Já osobně miluji oceán a ráda chodím plavat, což se dá v Las Palmas i v zimě. Máme rádi městský život: propojení města a oceánu (přírody) na jednom místě je prostě k nezaplacení.

Kromě toho, že je Gran Canaria překrásný ostrov, kde roste banán, mango, avokádo, mandle a prakticky veškerá zelenina, se dá z Las Palmas taky přímo plavit na další ostrovy. Letos jsme navštívili Tenerife a příští rok se chystáme přeplavit na Gomeru.

Jak na Gran Canarii řešíte ubytování?

Pronajímáme si větší byt o čtyřech ložnicích ještě s dalšími kamarády.

Uvažujete, že byste se tam přestěhovali?

Na Gran Canaria se zatím natrvalo nestěhujeme, ale tu zimu u oceánu trávíme neskutečně rádi. Náš domov je v Česku, kde žije většina naší rodiny. Přesto vyhledáváme delší pobyty v Evropě a považujeme se za docela šťastné Evropany.

Až syn Ríša ještě trochu povyroste – jak plánujete skloubit cestování a školu? Plánujete ho dát do školy v Česku?

Ríšovi budou na podzim čtyři roky, tak počítám, že se rozhodneme asi tak za rok. Do té doby se ještě může změnit spousta věcí. Hodně našich kamarádů má děti školního věku: jedni si zvolili domácí výuku, druzí vybrali vhodnou školu, která cestování u nadaných dětí toleruje a navíc i podporuje. Ještě uvidíme, co nám bude nejvíc vyhovovat.

Kam se chystáte v nejbližší době?

Milujeme léto v Česku, kdy bývá stálejší počasí a můžeme spoustu času trávit v lese nebo na zahradě. Jisté je, že v zimě zase vyrazíme na Kanárské ostrovy. Do té doby ještě možná pojedeme na pár týdnů do Švýcarska nebo do Francie.

Dlouhodobé cestování ti umožňuje i tvoje práce. Pracuješ na volné noze jako sloganistka. Jak ses k této práci dostala?

V roce 2008 jsem vymyslela na objednávku první slogan pro beskydskou slévárnu Giff rodinného známého. Poprosil mě, aby se ve sloganu nějak skloubila, že odlévají do forem třeba poklop na kanál nebo součástku elektromotoru, a taky jsem měla vyzdvihnout napojení firmy na místní sportovní centrum. Povedlo se to a slogan „Prostě ve formě“ se chytl.

To napnulo mé tvůrčí plachty a pomohlo určit směr mého podnikání na volné noze, kam jsem odešla hned po studiích a práci v Českém rozhlase.

Co vůbec taková práce obnáší? Jak dlouho ti trvá vymyslet jeden slogan?

Jakmile si u mě klient objedná například claim pro svůj web nebo název pro nový projekt, úplně nejdřív dáváme společně dohromady kreativní zadání. Na to navazují hodiny mého vymýšlení a rešerší dostupnosti těch nejlepších variant. Často slogany a názvy konzultuji a šperkuji se svými diskrétními oponenty.

Všechny návrhy, které klienti ode mě dostávají, opatřuji argumentací, která jim pak hodně pomáhá při výběru a rozhodování. Nikdy ale nevymýšlím jen jeden slogan. Klienti si ode mě kupují balíčky 3, 5 nebo 10 návrhů. Běžná zakázka trvá jeden až tři týdny, nejsem sloganista chrlič. Postupuji promyšleně podle kreativního procesu, který postupně vylaďuji zakázku od zakázky.

Kdy ses rozhodla, že se staneš digitální nomádkou? Byl to tvůj sen už od dětství?

Jako malá jsem byla dost divoška, která denně lezla po stromech a snila o tom, že jako velká bude žít na opuštěném ostrově jako Milla Jovovich z Návrat do Modré laguny. Nomádění na ostrovech v Atlantském oceánu se tomu dětskému snu, myslím, dost blíží (smích).

Už na gymplu jsem skoro každé léto jezdila vypomáhat do německé a francouzské části Švýcarska na farmu, do pekárny nebo hlídat děti. Na výšce jsem zase brigádničila v Provence. To ale nebylo nomádění. Jako pravá nomádka jsem se cítila, až když jsem poslední rok na vysoké během měsíce stráveném v Nice dopisovala diplomku.

S nomádstvím je spojen i tvůj další projekt. Řekneš nám o něm trochu víc?

S Robertem od září 2016 provozujeme Retreat.cz. Jde o náš domek v Beskydech, který pronajímáme vývojářským týmům, kreativním profesionálům, umělcům a taky digitálním nomádům.

Tak třeba svou debutovou novelu Hry bez hranic u nás finišoval publicista a šéfredaktor Finmagu Michal Kašpárek. Nebo u nás pracoval tým vývojářů z Windy, úspěšného startupu Iva Lukačoviče. Také k nám pravidelně jezdí přední český expert na G Suite Pavel Minář a mnoho dalších skvělých profesionálů. No a mou ctí je jim jako hostitelka vytvářet pro tyto úžasné lidi co nejlepší podmínky a zázemí.

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho se svými přátelmi.